3. května 2021, IPPO

Roger Scruton: Jak být konzervativec

rubrika: Publikace

Co znamená být konzervativec v době, která je ke konzervatismu tak skeptická? Jak žít po boku našich „kanonizovaných předků“, když je dnes tak běžné odmítat jejich kulturní, náboženský a politický odkaz? Mohou konzervativci v situaci, kdy dominantní sílu politiky na Západě představuje liberalismus měkké levice, přispět k veřejné debatě něčím, nad čím se nemávne rukou jako nad pouhou nostalgií? Kniha Jak být konzervativec není jen programem moderního konzervatismu. Je upřímnou výzvou k obhajobě starodávných hodnot a pravidel slušného chování a soužití, jež jsou základem naší oslabené, ale stále trvající civilizace. Scruton v tomto chytrém a otevřeném pojednání čerpá ze svých zkušeností z let, kdy ve veřejném životě platil za člověka jdoucího proti proudu. Zkoumá, v čem má pravdu nacionalismus, socialismus, kapitalismus, liberalismus, multikulturalismus, environmentalismus, internacionalismus a nakonec konzervatismus. Knihu uzavírá v osobním tónu, „rozloučením zapovídajícím smutek, ale přiznávajícím ztráty“.

Sir Roger Scruton (1944–2020) byl britský konzervativní filosof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník. Vystudoval filosofii na Jesus College v Cambridgi, kde získal doktorát. Od roku 1971 do roku 1992 vyučoval na londýnské Birkbeck College. Následně do své smrti působil jako hostující profesor na Bostonské univerzitě a Univerzitě v St. Andrews. Od roku 1979 se podílel na činnosti tzv. „podzemní univerzity“ během komunistického režimu v tehdejším Československu. Spolu s mnoha dalšími kolegy ze zahraničí organizoval bytové semináře v Praze, Brně a Bratislavě. Patří mezi zakladatele Vzdělávací nadace Jana Husa. V roce 2004 mu byl udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně. Prezident Václav Havel mu udělil Medaili za zásluhy. Napsal řadu knih o filosofii, estetice, umění, je rovněž autorem prozaických i hudebních děl. Byl šéfredaktorem konzervativního čtvrtletníku The Salisbury Review.

Z českých překladů: Smysl konzervatismu, 1993; Kant, 1996; Slovník politického myšlení, 1999; Krátké dějiny novověké filosofie, 1999; Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře, 2002; Průvodce inteligentního člověka filosofií, 2003; Estetické porozumění, 2005; O potřebnosti národů, 2011; Zápisky z podzemí, 2015; Piju, tedy jsem. Filosofův průvodce vínem, 2015; Západ a ti druzí, 2016.

„Rozsahem nevelká, ale přesvědčivá a pronikavá kniha.“ Ferdinand Mount, The Oldie, 2014

„Roger Scruton je ten nejvzácnější úkaz: prvotřídní filosof, který skutečně má nějakou filosofii… jeden z mála autoritativních hlasů v moderním britském konzervatismu.“ Jesse Norman, Spectator, 2014

„Nepřestanu být vděčný za to, že jsem Sira Rogera Scrutona mohl poznat a že jsem jím byl inspirován.“ Petr Fiala, Kontexty, 2020

„Živě si vzpomínám, jak jsme se my mladší v době, kdy k nám Scruton začal jezdit, nebo i těsně po roce 1989, údivně ptali, co bychom vlastně měli konzervovat. Náš tehdejší program byla radikální změna... Od té doby uplynulo třicet let a Scrutonovy myšlenky jsou mi dnes bližší než kdykoli dřív.“ Alexandr Vondra, .týždeň, 2020

„Přes všechno, co se mi líbilo na Polácích, Maďarech či Rumunech, své srdce jsem ztratil u plachých a cynických Čechů a už nikdy si je nevzal zpět.“ Roger Scruton, Spectator, 2019

 

štítky: #kniha #Roger Scruton



Naše nejnovější výstupy

20. září 2021, IPPO

Čistá energie: Máme na výběr? A jaký je český plán?

Evropská unie stojí před environmentálními výzvami, které mohou – budeme-li na ně reagovat podobně násilně a neuváženě jako v případě biopaliv – přinést ještě horší dopady na ekonomiku i životní prostředí, než jakých jsme byli svědky. Rozvaha a promyšlené koncepce jsou rozhodně namístě. Ale chováme se podle toho? 

31. srpna 2021, IPPO

Příběh biopaliv aneb Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly

Dobré úmysly, jsou-li prosazovány silou a ideologicky, mohou napáchat více škody než užitku. Ilustrativním příkladem, kdy se původně dobrá myšlenka zvrhla ve svůj pravý opak, je příběh biopaliv. Ze snahy životnímu prostředí ulevit se stala jedna z největších ekologických nočních můr. Česká republika doslova zežloutla řepkovými poli, vyžadujícími navíc mimořádnou chemickou péči. Na spojení zemědělského a chemického byznysu pak vyrostla i naše současná politická reprezentace, čímž se kruh evropských i českých dotací, drancování půdy a chemizace zacyklil.

3. srpna 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (4): Péče o půdu a krajinu se obejde bez sociálního inženýrství

Půda a naše péče o ni představují klíčový faktor veškeré zelené politiky. Starost o kvalitu půdy a v širším slova smyslu o kvalitu krajiny je ještě významnější než tolik skloňovaná péče o kvalitu ovzduší. Kvalita ovzduší je totiž přímo závislá na kvalitě krajiny, nikoliv naopak. 

23. července 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (3): Inovace jsou účinnější než sliby a závazky

Tři roky po podepsání Pařížské dohody dosáhlo svých stanovených cílů pouze šestnáct z téměř dvou stovek signatářských států. Klimatická politika je podobných nesplněných slibů plná už od dob summitu v Riu de Janeiro (1992). Navíc země, kterým se daří plány plnit, jsou většinou ty méně rozvinuté, jejichž závazky patřily k těm nejméně ambiciózním. Slib omezit emise totiž často znamená omezit ekonomický růst, což si ve skutečnosti přeje málokdo.

7. července 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (2): Lidé chtějí řešení od politiků

Sociologické průzkumy opakovaně ukazují, že kvalita životního prostředí a ochrana přírody jsou pro Čechy mimořádně důležitá témata, jejichž řešením se má zabývat stát, tedy politici. I když česká veřejnost vykazuje určitá specifika, nijak zásadně nevybočuje z evropských a světových trendů. Ty sleduje například Eurobarometr, jenž v roce 2017 publikoval výsledky průzkumu, ze kterého vyplývá, že ochrana přírody je „velmi důležitá“ nebo „spíše důležitá“ pro plných 94 % lidí.