4. listopadu 2021, IPPO

Michal Chládek: Proč potřebujeme nové ministry?

rubrika: Texty

V nové vládě zasednou tři noví ministři, ale bez portfeje. K čemu je potřebujeme?

Po včerejších jednáních je jasné, že nová vláda zasedne v počtu osmnácti členů. Vzniknou tedy tři nová ministerská křesla – konkrétně jde o ministra pro digitalizaci, ministra pro evropské záležitosti a také ministra pro legislativu. Tyto ministerské posty ale budou bez portfeje, což znamená, že nevzniknou nová úřednická místa, která by znamenala další náklady.

V praxi jde hlavně o to, aby si ministr vzal na starost důležitou věc a věnoval se pouze této agendě. Není žádným tajemstvím, že Česká republika dlouhodobě nevěnuje evropským záležitostem, digitalizaci ani kvalitě legislativy dostatečnou pozornost a potřebuje se v tomto směru konečně pohnout z místa.

Na poli evropských záležitostí u nás pravidelně selhává spolupráce mezi vládou a unijními institucemi. Ministři v posledních letech jezdí na Radu Evropské unie spíše sporadicky. Pokud se náhodou dostaví, jsou nepřipravení. Většinou nemají stanovisko vlády, a i kdyby ho měli, tak ho nemohou říct, protože k tomu nejsou dost jazykově vybavení. Proto se už stalo pravidlem, že v Evropské unii chodíme s návrhy řešení „s křížkem po funuse“. Nejaktuálnější je teď situace s emisními povolenkami, kde Andrej Babiš sice něco vykřikuje, nicméně doopravdy ujednáno není nic.

V neposlední řadě by nás v souvislosti s EU mělo zajímat nadcházející předsednictví. To nelze nachystat za týden nebo za měsíc a je v našem zájmu se mu věnovat mnohem intenzivněji, než to dělala Babišova vláda. Nová vláda by měla nastolit jen jedno či dvě prioritní témata a udělat pro ně maximum. Nemá smysl hodit na stůl seznam „priorit“, který připomíná výčet všech agend EU, a myslet si, že spasíme všechno a všechny.

V české legislativě se neorientují už ani právníci.

Digitalizace je pak u nás kapitolou sama pro sebe. Odcházející vláda sice na poslední chvíli schválila harmonogram digitalizace služeb veřejné správy, ale podle něj by nás v následujícím roce nečekalo v podstatě nic. V ideálním případě bychom ale za čtyři roky měli mít možnost vyřídit si v podstatě vše z domova, čemuž by nový ministr měl významně pomoct.

Ministr pro legislativu by zase měl zajistit jednu z nejdůležitějších věcí, které mělo SPOLU v programu – tedy zrušení nepotřebných norem, sjednocení těch potřebných a celkové zjednodušení české legislativy, protože v ní se neorientují už ani právníci.

Nikdo netvrdí, že řešení všech těchto problémů okamžitě přinesou nově vzniklé posty ministrů. Minimálně ale přispějí ke koordinaci důležitých témat, která jsou dnes v Česku trestuhodně zanedbaná, a budou za ně jasně zodpovědní. Nová vláda totiž, na rozdíl od té staré, svou odpovědnost přijme.



Naše nejnovější výstupy

20. září 2021, IPPO

Čistá energie: Máme na výběr? A jaký je český plán?

Evropská unie stojí před environmentálními výzvami, které mohou – budeme-li na ně reagovat podobně násilně a neuváženě jako v případě biopaliv – přinést ještě horší dopady na ekonomiku i životní prostředí, než jakých jsme byli svědky. Rozvaha a promyšlené koncepce jsou rozhodně namístě. Ale chováme se podle toho? 

31. srpna 2021, IPPO

Příběh biopaliv aneb Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly

Dobré úmysly, jsou-li prosazovány silou a ideologicky, mohou napáchat více škody než užitku. Ilustrativním příkladem, kdy se původně dobrá myšlenka zvrhla ve svůj pravý opak, je příběh biopaliv. Ze snahy životnímu prostředí ulevit se stala jedna z největších ekologických nočních můr. Česká republika doslova zežloutla řepkovými poli, vyžadujícími navíc mimořádnou chemickou péči. Na spojení zemědělského a chemického byznysu pak vyrostla i naše současná politická reprezentace, čímž se kruh evropských i českých dotací, drancování půdy a chemizace zacyklil.

3. srpna 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (4): Péče o půdu a krajinu se obejde bez sociálního inženýrství

Půda a naše péče o ni představují klíčový faktor veškeré zelené politiky. Starost o kvalitu půdy a v širším slova smyslu o kvalitu krajiny je ještě významnější než tolik skloňovaná péče o kvalitu ovzduší. Kvalita ovzduší je totiž přímo závislá na kvalitě krajiny, nikoliv naopak. 

23. července 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (3): Inovace jsou účinnější než sliby a závazky

Tři roky po podepsání Pařížské dohody dosáhlo svých stanovených cílů pouze šestnáct z téměř dvou stovek signatářských států. Klimatická politika je podobných nesplněných slibů plná už od dob summitu v Riu de Janeiro (1992). Navíc země, kterým se daří plány plnit, jsou většinou ty méně rozvinuté, jejichž závazky patřily k těm nejméně ambiciózním. Slib omezit emise totiž často znamená omezit ekonomický růst, což si ve skutečnosti přeje málokdo.