16. října 2019, IPPO

Příběhy revoluce: VLADIMÍR ŠMERDA

rubrika: Texty

Po 17. 11. 1989 herci a studenti objížděli města a vesnice. Se svými kamarády jsem se rozhodl, že stávkující studenty pozveme do naší obce také. Kamarád nabalil zabíjačkové pochoutky, které jsme zavezli stávkujícím studentům. Na Právnické fakultě jsme tím udělali docela radost. Myslím, že to bylo v sobotu, kdy jsme svolali do místní sokolovny místní občany na besedu s herci a studenty. Bylo mi tehdy třicet let a celou akci jsem moderoval. Nikdy jsem nic podobného nedělal, ale diskutující mi pomohli svým bezprostředním chováním. Nálada byla bojová a diskuse velmi zajímavá. Občané se svěřovali v této diskusi například s tím, jak místním sedlákům sebrali jejich majetky, a já jsem vyprávěl o tom, jak jsem se zúčastnil demonstrace v Praze v lednu 1989, při tzv. Palachově týdnu. Moc nás tehdy z okolí Brna při této demonstraci nebylo, televize záběry, které máme dnes možnost vidět, nevysílala. Popisoval jsem lidem, jak do nás stříkala vodní děla, policisté nás bili obušky a honili po Václavském náměstí jako zvěř. Jeden z těch nejaktivnějších policistů řezal lidi kolem sebe tak urputně, že se v jednom okamžiku ocitnul sám uprostřed davu pod schody ve vchodu do metra. Tehdy jsem se mu podíval z blízka do obličeje. Viděl jsem jeho vyděšený obličej z několika centimetrů. Bál se o svůj život. Nikdo se ho tehdy ani nedotkl. Dav ho nechal odejít, i když ho mohl lynčovat.

Po skončení diskuse v místní sokolovně jsem přišel domů a vyprávěl manželce o tom co se v sokolovně dělo. Zrovna jsem se díval na Televizní noviny, kde nějaký ministr vyhrožoval, že pošle do Prahy tanky. Najednou u domovních dveří zazvonil zvonek. Ve dveřích stál podnapilý spoluhráč s fotbalu, který byl důstojníkem STB. Pozval se na kávu, a když se usadil v obýváku, tak mi začal vyhrožovat. Ať si nemyslím, že jsme vyhráli. Přijedou tanky a já půjdu za to, co jsem dnes vyprávěl a organizoval v sokolovně do vězení. Vše bylo údajně nahrané na magnetofonový pásek. Děti, kterým bylo tehdy sedm a pět let, se rozbrečely a já jsem ho vyhodil z domu.

 

 

štítky: #1989



Naše nejnovější výstupy

14. listopadu 2019, IPPO

Listopad 1989 v Brně po třiceti letech

Předseda občanských demokratů Petr Fiala pozval do brněnského klubu Šelepka tři významné osobnosti Sametové revoluce, aby se podělily o své vzpomínky i o názory na vývoj české demokracie po roce 1989.

11. listopadu 2019, IPPO

Listopad 1989 včera a dnes

„Mánesovská setkávání“ se již stávají tradicí. Označují setkávání bývalých disidentů či osobností sametové revoluce, která pořádá předseda ODS Petr Fiala vždy 17. listopadu v pražském Mánesu. Publikace vydaná k třicátému výročí listopadu 1989 přináší vzpomínky a zamyšlení osobností, které se těchto setkávání účastní. Spolu s bohatým obrazovým materiálem jsou cenným dokumentem nejen o době minulé a sametové revoluci, ale i o současném vnímání celého polistopadového vývoje.

5. listopadu 2019, IPPO

Příběhy revoluce: PETR TOMAN

V listopadu 1989 jsem byl začínajícím advokátem v Chomutově. Můj plat byl 1.900,- Kč hrubého a to bylo hodně málo. Přivydělával jsem si jako konferenciér různých společenských akcí, plesů a také jsem měl samostatný pořad s tehdejší první dámou české operety Nelly Gajerovou. Před vystoupením jsem sedl do svého Trabanta, dojel do Prahy, odvezl ji na společné vystoupení a potom jí odvezl zpět do Prahy a vrátil se hluboko po půlnoci do Chomutova.

31. října 2019, IPPO

Klub IPPO: Nad Starobrnem o Brně

IPPO spolu s Pravým břehem uspořádal další diskusní klub, tentokrát s brněnskou primátorkou Markétou Vaňkovou a předsedou ODS Petrem Fialou, rodilým Brňákem. Akce proběhla v restauraci Pivovarská na Mendlově náměstí a přilákala mimořádné množství diváků.

16. října 2019, IPPO

Příběhy revoluce: TOMÁŠ JIRSA

V listopadu 1989 mi bylo 32 let. Vyrůstal jsem v Praze v katolické rodině, rodiče mne nikdy nezapsali do Pionýra a logicky jsem nikdy nebyl ani členem SSM, natož KSČ. O historii a politiku jsem se zajímal celý život. Můj bývalý šéf inženýr Jiří Rohlena mi vždycky říkal: „Jednou bude ten náš komunismus představovat jednu stránku v dějepise. Že to komunisti zkusili a nepovedlo se to. Ale bohužel, my to musíme prožít a každý den dokazovat, že to nefunguje!“

Související výstupy