16. října 2019, IPPO

Příběhy revoluce: VLADIMÍR ŠMERDA

rubrika: Texty

Po 17. 11. 1989 herci a studenti objížděli města a vesnice. Se svými kamarády jsem se rozhodl, že stávkující studenty pozveme do naší obce také. Kamarád nabalil zabíjačkové pochoutky, které jsme zavezli stávkujícím studentům. Na Právnické fakultě jsme tím udělali docela radost. Myslím, že to bylo v sobotu, kdy jsme svolali do místní sokolovny místní občany na besedu s herci a studenty. Bylo mi tehdy třicet let a celou akci jsem moderoval. Nikdy jsem nic podobného nedělal, ale diskutující mi pomohli svým bezprostředním chováním. Nálada byla bojová a diskuse velmi zajímavá. Občané se svěřovali v této diskusi například s tím, jak místním sedlákům sebrali jejich majetky, a já jsem vyprávěl o tom, jak jsem se zúčastnil demonstrace v Praze v lednu 1989, při tzv. Palachově týdnu. Moc nás tehdy z okolí Brna při této demonstraci nebylo, televize záběry, které máme dnes možnost vidět, nevysílala. Popisoval jsem lidem, jak do nás stříkala vodní děla, policisté nás bili obušky a honili po Václavském náměstí jako zvěř. Jeden z těch nejaktivnějších policistů řezal lidi kolem sebe tak urputně, že se v jednom okamžiku ocitnul sám uprostřed davu pod schody ve vchodu do metra. Tehdy jsem se mu podíval z blízka do obličeje. Viděl jsem jeho vyděšený obličej z několika centimetrů. Bál se o svůj život. Nikdo se ho tehdy ani nedotkl. Dav ho nechal odejít, i když ho mohl lynčovat.

Po skončení diskuse v místní sokolovně jsem přišel domů a vyprávěl manželce o tom co se v sokolovně dělo. Zrovna jsem se díval na Televizní noviny, kde nějaký ministr vyhrožoval, že pošle do Prahy tanky. Najednou u domovních dveří zazvonil zvonek. Ve dveřích stál podnapilý spoluhráč s fotbalu, který byl důstojníkem STB. Pozval se na kávu, a když se usadil v obýváku, tak mi začal vyhrožovat. Ať si nemyslím, že jsme vyhráli. Přijedou tanky a já půjdu za to, co jsem dnes vyprávěl a organizoval v sokolovně do vězení. Vše bylo údajně nahrané na magnetofonový pásek. Děti, kterým bylo tehdy sedm a pět let, se rozbrečely a já jsem ho vyhodil z domu.

 

 

štítky: #1989



Naše nejnovější výstupy

20. září 2021, IPPO

Čistá energie: Máme na výběr? A jaký je český plán?

Evropská unie stojí před environmentálními výzvami, které mohou – budeme-li na ně reagovat podobně násilně a neuváženě jako v případě biopaliv – přinést ještě horší dopady na ekonomiku i životní prostředí, než jakých jsme byli svědky. Rozvaha a promyšlené koncepce jsou rozhodně namístě. Ale chováme se podle toho? 

31. srpna 2021, IPPO

Příběh biopaliv aneb Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly

Dobré úmysly, jsou-li prosazovány silou a ideologicky, mohou napáchat více škody než užitku. Ilustrativním příkladem, kdy se původně dobrá myšlenka zvrhla ve svůj pravý opak, je příběh biopaliv. Ze snahy životnímu prostředí ulevit se stala jedna z největších ekologických nočních můr. Česká republika doslova zežloutla řepkovými poli, vyžadujícími navíc mimořádnou chemickou péči. Na spojení zemědělského a chemického byznysu pak vyrostla i naše současná politická reprezentace, čímž se kruh evropských i českých dotací, drancování půdy a chemizace zacyklil.

3. srpna 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (4): Péče o půdu a krajinu se obejde bez sociálního inženýrství

Půda a naše péče o ni představují klíčový faktor veškeré zelené politiky. Starost o kvalitu půdy a v širším slova smyslu o kvalitu krajiny je ještě významnější než tolik skloňovaná péče o kvalitu ovzduší. Kvalita ovzduší je totiž přímo závislá na kvalitě krajiny, nikoliv naopak. 

23. července 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (3): Inovace jsou účinnější než sliby a závazky

Tři roky po podepsání Pařížské dohody dosáhlo svých stanovených cílů pouze šestnáct z téměř dvou stovek signatářských států. Klimatická politika je podobných nesplněných slibů plná už od dob summitu v Riu de Janeiro (1992). Navíc země, kterým se daří plány plnit, jsou většinou ty méně rozvinuté, jejichž závazky patřily k těm nejméně ambiciózním. Slib omezit emise totiž často znamená omezit ekonomický růst, což si ve skutečnosti přeje málokdo.

7. července 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (2): Lidé chtějí řešení od politiků

Sociologické průzkumy opakovaně ukazují, že kvalita životního prostředí a ochrana přírody jsou pro Čechy mimořádně důležitá témata, jejichž řešením se má zabývat stát, tedy politici. I když česká veřejnost vykazuje určitá specifika, nijak zásadně nevybočuje z evropských a světových trendů. Ty sleduje například Eurobarometr, jenž v roce 2017 publikoval výsledky průzkumu, ze kterého vyplývá, že ochrana přírody je „velmi důležitá“ nebo „spíše důležitá“ pro plných 94 % lidí.