Jan Hroudný: Nigel Farage válcuje průzkumy

Nigel Farage a jeho strana Reform UK dominují britským předvolebním průzkumům. Není to nic nového, tento trend platí prakticky od dubna, kdy se Reform zvedlo ke stávajícím 30 procentům. Evidentně se nejedná o výsledek několika nepovedených průzkumů – Farage vede s velkým náskokem už půl roku a dvě tradiční velké strany – vládní labouristé a opoziční konzervativci se aktuálně krčí kolem 17 % spolu se zelenými (15 %) a liberály (13 %). Kde se Farage vzal a jak je možné, že je tak úspěšný?

Kde se vzal Farage?

Farage si mnozí z nás pamatují hlavně z jeho působení v Evropském parlamentu, kde bývalý člen Konzervativní strany (odešel v roce 1992 na protest proti podpisu Maastrichtské smlouvy) proslul různými výroky vyvolávajícími pobouření – tehdejšího předsedu Evropské komise Barossa nazval idiotem, předsedu Evropské rady van Rompuye pro změnu ohodnotil následovně: „Máš charisma jako hadr na podlahu a vizáž podřadného bankovního úředníka.“

V Evropském parlamentu strávil přes dvacet let za stranu UKIP (UK Independence Party), následně za stranu Brexit, jako lídr vyhrál volby v roce 2014 i 2019. Jeho dlouholetým a hlavním politickým cílem byl právě odchod ostrovního království z Evropské unie.

Co se týče jeho dalších názorů, tak jde o typickou směs toho, co se někdy pejorativně nazývá pravicovým populismem. Farage je proti politické korektnosti, podporuje volný trh a nižší daně, staví se proti masové migraci nebo zelené politice.Ve své podstatě kombinuje thatcheristické ekonomické postoje s anti-estabilishmentovým protestem. 

Zajímavý byl jeho „odchod“ z politiky. V roce 2016 rezignoval na svou funkci předsedy, následně stranu v roce 2018 úplně opustil kvůli nesouhlasu s jejím extremistickým směřováním. Následně se podíl na založení strany Brexit, kterou vedl do evropských voleb.

Kde se bere podpora Reform? 

V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že už v roce 2024 udělal Farage a Reform výborný výsledek. Aktuální čísla jsou důsledkem několika kombinovaných faktorů. 

Prvním důvodem je evidentně nepopulární labouristická vláda a její předseda Keir Starmer (který je snad nejvíce nepopulárním britským premiérem v dějinách). Britská ekonomika na tom není nijak zvlášť dobře, Labouristé ale nepodnikají v podstatě žádné strukturální reformy (a navíc byli donuceni k některým nepopulárním škrtům). Částečně by mohly pomoct výměny v kabinetu (včetně postu premiéra).

Ve stejné chvíli se opozičním Konzervativcům vůbec nedaří odpoutat se od čtrnácti (mnohdy chaotických) let vládnutí. Jakýkoliv pokus o posun napravo a znovuzískání části voličů, kteří odešli k Reform se střetává s jednoduchou realitou – Konzervativci měli na prosazení své agendy dlouhých čtrnáct let a neudělali nic. 

Tato situace tak otvírá obrovský prostor pro Reform UK. Další volby by sice měly proběhnout až v roce 2029, ale pokud se sebou Konzervativci něco neudělají, může se velice snadno stát, že skončí na propadlišti dějin.