Guvernér státu Florida Ron DeSantis včera oznámil svou kandidaturu na prezidenta a zahájil souboj o republikánskou nominaci. Kandidaturu vyhlásil v minutovém videu, ve kterém kritizoval administrativu prezidenta Bidena kvůli rostoucí kriminalitě a nezvládnuté migraci: „Na Floridě jsme dokázali, že je to možné. Zvolili jsme fakta místo strachu. Vzdělání místo indoktrinace. Právo a pořádek místo nepokojů,“ řekl mj. DeSantis. Jaké jsou ale jeho reálné šance?
Když jsem si před pár dny prohlížela záběry z 11. petrohradského mezinárodního právního fóra, na nichž místopředsedkyně Státní dumy Irina Jarová vyzývá k přijetí zákona kriminalizujícího rusofobii, zatrnulo mi. Její příjmení spustilo v mé mysli řetězec asociací, které mne vrátily do porevolučního Ruska. Do doby, kdy se rodila propagandistická dramatika. Klenotem tohoto žánru bylo v druhé polovině dvacátých let dílo z pera divadelního teoretika Konstantina Treňova, nazvané podle hlavní hrdinky Ljubov Jarová (1926). Ve finále hry odevzdává hrdinka svého muže, který se přidal k bílým, do rukou bolševiků, kde ho čeká „spravedlivý soud“ a poprava. Teprve tímto skutkem se stává opravdovou soudružkou a prototypem uvědomělé sovětské ženy. Hře se pro její zásadní ideologický obsah dostalo v sovětském období několika filmových zpracování. Filmová verze ze sedmdesátých let, v níž režisér Vladimir Fetin obsadil do hlavní role Ljudmilu Čursinu nazývanou sovětská Marilyn Monroe, patří do zlatého fondu sovětské propagandistické kinematografie.
Včera podepsala ministryně obrany Jana Černochová s americkým ministrem obrany Lloydem Austinem česko-americkou smlouvu o obranné spolupráci (DCA). Jaký je vůbec smysl této dohody? Základním účelem je poskytnout právní rámec pro fungování amerických vojenských sil na území naší republiky, pokud vláda nebo parlament vysloví s jejich přítomností souhlas. Dohoda sama o sobě samozřejmě nedává Spojeným státům možnost vysílat na naše území své vojenské jednotky. Obdobnou smlouvu má navíc podepsáno dalších 24 členských států NATO včetně Polska nebo Slovenska.
Válka na Ukrajině trvá již rok a dva měsíce. Po celou tu dobu se vedou debaty o tom, co se stane s Ruskem, až válka skončí. Zejména zda Vladimir Putin zůstane u moci a zda země zůstane v současné podobě. K těm, kteří dnes veřejně otevírají tyto otázky, se ze Švýcarska připojil také Michail Chodorkovskij svojí poslední knihou Jak zabít draka? Příručka pro začínající revolucionáře.
Stát Izrael si v posledních dnech připomněl 75. výročí svého vzniku. Vyhlášen byl sice až 14. května 1948, v samotném Izraeli se ale slaví podle židovského kalendáře. Je tedy vhodné připomenout, že to bylo právě Československo, které nově vznikajícímu státu pomohlo obhájit svou existenci dodávkami zbraní, ale i výcvikem vojenského personálu. Podpora Izraele se potom stala jedním z hlavních rysů mezinárodní politiky české pravice po roce 1989. A nyní se ukazuje, že trvá i nadále.
Celosvětově nejsledovanějším soudním procesem posledních měsíců byl proces s ruským opozičním politikem Vladimirem Kara-Murzou. Jeho odvážný a nekompromisní postoj byl důvodem nelidského odsouzení – dvacet pět let v kolonii s přísným režimem. Drakonický trest ve spojení s kolonií s přísným režimem (v ruském vězeňském slangu se nazývá zkratkou strogač) mě vrátil o více než třicet let zpátky.
V tomto díle se zaměříme na udržitelné financování a přidruženou taxonomii EU. Dále budeme diskutovat o tom, jak vnímání EU jako zlé a cizí instituce může škodit našim národním zájmům. V neposlední řadě se budeme zabývat Macronovou cestou do Číny a vztahem Evropské unie k této zemi.
Tématem posledních dvou dnů je DPH neboli daň z přidané hodnoty. Léky prý budou stát miliony, loterie bude zdarma. Alespoň tak to vypadá podle většiny reakcí. Bohužel všichni hovoří o dokumentu, který ještě politici neprojednali, a interpretují ho bez kontextu a vysvětlení. Úniky do médií děsí voliče i nevoliče pětikoalice. Vzniká blbá nálada. Je to podobné, jako kdyby psal školák úkol, a někdo mu ho před odevzdáním sebral, zveřejnil z něj ty nejhorší pasáže a vysmál se mu.
Vladimir Putin se již pár let snaží vstoupit do dějin jako reformátor ruského jazyka. Po dvou letech usilovné práce jazykové komise podepsal v únoru letošního roku Zákon o státním jazyce Ruské federace. Co se lze z tohoto zákona, jenž reguluje jazyk jako nástroj lidské komunikace, dozvědět o dnešním i minulém Rusku?
V dnešním díle rozebíráme, jak je to s chystanou směrnicí o energetické náročnosti budov. Kromě toho jsme řešili také normu Euro 7, budoucnost spalovacích motorů a nově povolených syntetických paliv. A v neposlední řadě trable, které českým investorům vznikly v souvislosti s brokerem DEGIRO a jeho pozastavením nákupu řady fondů ETF.
5. března jsme si připomněli sedmdesát let od nejhumánnějšího činu Josifa Vissarionoviče Stalina, a totiž, že zemřel. Toto výročí mne přivedlo k jednomu nepříliš známému faktu z diktátorova života. Je jím spoluautorství divadelní hry Fronta. Stalin se zde poprvé – a nutno říci, že naposledy – projevil jako umělecký tvůrce. Okolnosti vzniku této hry i její život na scénách polních divadel, ale i prestižních sovětských scén jsou bizarní, avšak zcela v intencích Stalinovy osobnosti i celé jeho doby. Jako každý absolutistický panovník, jenž byl postaven na roveň božstvu. Stalin si přál, aby byla jeho výjimečná pozice vnímána jako přirozený důsledek mimořádných schopností. Když v červnu 1941 Hitler napadl Sovětský svaz, Stalinova monumentální socha se otřásla v základech. V zemi zavládl krvavý chaos. Stalinmusel konat. Musel smýt svoji vinu za válečné neúspěchy. Jejich příčinou bylo mimo jiné to, že nechal v rámci ideologických čistek vyvraždit hlavní postavy velení armády včetně teoretiků moderní vojenské strategie, pracujících na reformě sovětských ozbrojených sil. Konečná bilance byla děsivá. Proto bylo z hlediska Stalinových propagandistických politických cílů tolik potřebné najít „viníka“.
Podcast ze zákulisí Evropské unie s Ondrou Krutílkem, poradcem premiéra Petra Fialy. Třetí díl podcastu je prvním speciálem, který budeme vydávat jednou za měsíc. Věnujeme se v něm monitoringu legislativy Evropské unie za uplynulý měsíc, tentokrát za únor 2023.
V minulém týdnu schválila Poslanecká sněmovna změnu valorizací důchodu. V souvislosti s tím jsem zaznamenal spoustu otázek. Proč neproběhla změna dříve, proč ne systémově, proč se nešetří úplně jinde nebo naprosto jinak? Jedna kritická poznámka mě ale překvapila nejvíce. Prý je současná vláda stejná, jako byla ta Babišova – chaotická, populistická a neschopná správně komunikovat. Ne, stejná jako vláda Babišova, ta Fialova rozhodně není, to jen lidé mají krátkou paměť.
Podcast ze zákulisí Evropské unie s Ondrou Krutílkem, poradcem premiéra Petra Fialy. V druhém díle řešíme návrh normy EURO 7. Ta upravuje zejména emise z výfuku automobilů, ale třeba i emise z otěru brzd a pneumatik. V navrhované podobě by norma výrazně ovlivnila cenovou dostupnost automobilů a konkurenceschopnost Evropy vůči Číně. Ještě je čas to změnit.
Pár dnů před smutným výročím ruského vpádu vyšla v New Yorku kniha Ruský anstisvět. Politika na pokraji apokalypsy (Russkij antimir. Politika apokalipsisa. 248 s.). Autor, rusko-americký filozof Michail Epštejn, se v ní zamýšlí nad katastrofickými událostmi posledního roku, nad konfrontací Ruska s Ukrajinou a Západem. Sleduje cestu, kterou se proměnil ruský svět v antisvět hrozící celému lidstvu apokalypsou. Koncept Ruska jako antisvěta se u Epštejna začal formovat poté, co v roce 2008 ruští vojáci vtrhli na nezpochybnitelné území cizího státu – na území Gruzie. „Poté začala sebelikvidace Ruska: antisvět, který se v něm po staletí formoval, se náhle ostře projevil a nakonec zvítězil,“ řekl v interview pro Rádio Svoboda.