17. listopadu 2019, IPPO

Příběhy revoluce: MILENA KOZUMPLÍKOVÁ

rubrika:

Listopadové dny 89 – pokud člověk nebyl přímo potlučen na Národní třídě – byly nádherné. Kdo je neprožil, snad může porozumět historii, ale nikdy těm dnům v jejich nezapomenutelné atmosféře.

V pondělí 20. listopadu prohlášení ve Svobodném slově, v úterý – Havel na balkonu Melantrichu – většina pracovníků našeho ústavu téměř těsně pod balkonem, Havlova první slova a moje bezprostřední: „Prokristapána, my budeme mít prezidenta, který ráčkuje.“ Strašná zima a rozbředlý sníh ve středu, veliká ostražitost, když se shora od magistrály ozval hluk silnějších motorů – obávali jsme se útoku armády na manifestanty. Pak strašná zima na letenské pláni v sobotu, jmenování vlády, která byla výsměchem všem představám národa 5. prosince, a pak vláda další, tuším jmenovaná 10. prosince. 29. prosince jsme se dostali až do vstupních dveří katedrály po volbě prezidenta, pak přeplněné třetí nádvoří Hradu a poté v restauraci Lobkovického paláce objednávka: „Dvakrát svařáka.“ Servírka rozverně dodala: „A priessnitz na krk, ne?“ Po těch téměř dvou měsících na ulicích a náměstích jsme byli všichni nastydlí a na hlase to bylo znát. Pak už červen, volby a Staroměstské náměstí s Českou filharmonií – náš kolega Mirek Vilímec na prvních houslích.

Tu vzpomínku nám, naší generaci, nikdo nemůže vzít. Ani tu úžasnou dobu prvního desetiletí po listopadu. Na prvním místě byla v té době svoboda a naplnění hodnot, které nám po celou tu všivou komunistickou dobu připomínali a vštěpovali naši rodiče. Naštěstí jsme měli politiky, kteří dovedli slovo svoboda naplnit konkrétními kroky.

Připomenutí i oslavy 30. výročí listopadu 1989 budou určitě veliké. Snad bude co slavit. Proč? Proč ta skepse? Protože zvláště v poslední době se nám obsah toho nejdůležitějšího slova svoboda rozplývá a vytrácí. Stává se floskulí, frází, prázdnou skořápkou a améboidní,
nesrozumitelnou politikou.

Já osobně si asi připomenu tento den dopoledne u Hlávkovy koleje, večer na koncertě v Betlémské kapli a před půlnocí v podloubí na Národní třídě. Pozdě večer tam postávají dnes většinou šedesáti a víceletí, kteří nehalasí, nesvolávají opulentní demonstrace, ale vědí, že to byli oni, kdo tu krásnou tíhu doby po listopadu nesli, a že to byli oni, kdo ji zvládli. Pozdě večer tam potkávám známé tváře. Usmějeme se na sebe, podáme si ruku a odcházíme.

Co se s odkazem této doby stalo, to už většinou není v našich rukách. To převzali, téměř se mi chce říci, že „zprivatizovali“, někteří naši „následovníci“. Je na všech, kteří pojem slova svoboda berou vážně, aby znovu dali tomuto slovu jeho pravý obsah.

štítky: #1989



Naše nejnovější výstupy

3. srpna 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (4): Péče o půdu a krajinu se obejde bez sociálního inženýrství

Půda a naše péče o ni představují klíčový faktor veškeré zelené politiky. Starost o kvalitu půdy a v širším slova smyslu o kvalitu krajiny je ještě významnější než tolik skloňovaná péče o kvalitu ovzduší. Kvalita ovzduší je totiž přímo závislá na kvalitě krajiny, nikoliv naopak. 

23. července 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (3): Inovace jsou účinnější než sliby a závazky

Tři roky po podepsání Pařížské dohody dosáhlo svých stanovených cílů pouze šestnáct z téměř dvou stovek signatářských států. Klimatická politika je podobných nesplněných slibů plná už od dob summitu v Riu de Janeiro (1992). Navíc země, kterým se daří plány plnit, jsou většinou ty méně rozvinuté, jejichž závazky patřily k těm nejméně ambiciózním. Slib omezit emise totiž často znamená omezit ekonomický růst, což si ve skutečnosti přeje málokdo.

7. července 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (2): Lidé chtějí řešení od politiků

Sociologické průzkumy opakovaně ukazují, že kvalita životního prostředí a ochrana přírody jsou pro Čechy mimořádně důležitá témata, jejichž řešením se má zabývat stát, tedy politici. I když česká veřejnost vykazuje určitá specifika, nijak zásadně nevybočuje z evropských a světových trendů. Ty sleduje například Eurobarometr, jenž v roce 2017 publikoval výsledky průzkumu, ze kterého vyplývá, že ochrana přírody je „velmi důležitá“ nebo „spíše důležitá“ pro plných 94 % lidí.

10. června 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (1): Proč vlastně a jak na to?

V ekologii neexistují pravicová či levicová témata, jsou jen dobrá či špatná řešení. Následující seriál představuje priority konzervativní zelené politiky, místní i globální environmentální výzvy, vizi péče o krajinu, správně zvolený energetický mix, jadernou energii, očekávatelné inovace a další témata.

11. května 2021, IPPO

Nekulturní umírání kultury v době pandemické

Institut pro pravicovou politiku společně s Pravým břehem – Institutem Petra Fialy uspořádali 11. května 2021 debatu, která se věnovala situaci v sektoru kultury. Ten patří mezi nejvíce zasažené pandemií koronaviru. Dostalo se tedy kultuře dostatečné podpory? Odhalila krize hlubší problémy v jejím financování? Uvědomili jsme si, jak je důležitá pro naše životy, nebo naopak předznamenala zánik některých oblastí? Nejen o tom byla online debata s místopředsedou ODS Martinem Baxou, ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou a ředitelem nakladatelství Host Miroslavem Balaštíkem, která během prvních dní od vysílání zaujala téměř 3 000 diváků.