11. května 2021, IPPO

Nekulturní umírání kultury v době pandemické

rubrika: Pozvánky

Institut pro pravicovou politiku společně s Pravým břehem – Institutem Petra Fialy uspořádali 11. května 2021 debatu, která se věnovala situaci v sektoru kultury. Ten patří mezi nejvíce zasažené pandemií koronaviru. Dostalo se tedy kultuře dostatečné podpory? Odhalila krize hlubší problémy v jejím financování? Uvědomili jsme si, jak je důležitá pro naše životy, nebo naopak předznamenala zánik některých oblastí? Nejen o tom byla online debata s místopředsedou ODS Martinem Baxou, ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou a ředitelem nakladatelství Host Miroslavem Balaštíkem, která během prvních dní od vysílání zaujala téměř 3 000 diváků.

Diskutující se shodli na tom, že situaci v kultuře se přes počáteční obtíže postupně podařilo stabilizovat. Pozitivní roli na tom měla komunikace Ministerstva kultury a také jednotný tlak kulturní obce. Jako negativní a nekonstruktivní naopak vnímají jednání Ministerstva zdravotnictví. Kulturní segment generuje státu výrazně více peněz, než do něj stát investuje, a proto je třeba o něj pečovat, ale zároveň je potřeba nezapomínat a více zdůrazňovat i jiné výhody umění a kultury, než jen ty ekonomické.

 

štítky: #kultura



Naše nejnovější výstupy

10. června 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (1): Proč vlastně a jak na to?

V ekologii neexistují pravicová či levicová témata, jsou jen dobrá či špatná řešení. Následující seriál představuje priority konzervativní zelené politiky, místní i globální environmentální výzvy, vizi péče o krajinu, správně zvolený energetický mix, jadernou energii, očekávatelné inovace a další témata.

3. května 2021, IPPO

Roger Scruton: Jak být konzervativec

Co znamená být konzervativec v době, která je ke konzervatismu tak skeptická? Jak žít po boku našich „kanonizovaných předků“, když je dnes tak běžné odmítat jejich kulturní, náboženský a politický odkaz? Mohou konzervativci v situaci, kdy dominantní sílu politiky na Západě představuje liberalismus měkké levice, přispět k veřejné debatě něčím, nad čím se nemávne rukou jako nad pouhou nostalgií? Kniha Jak být konzervativec není jen programem moderního konzervatismu. Je upřímnou výzvou k obhajobě starodávných hodnot a pravidel slušného chování a soužití, jež jsou základem naší oslabené, ale stále trvající civilizace. Scruton v tomto chytrém a otevřeném pojednání čerpá ze svých zkušeností z let, kdy ve veřejném životě platil za člověka jdoucího proti proudu. Zkoumá, v čem má pravdu nacionalismus, socialismus, kapitalismus, liberalismus, multikulturalismus, environmentalismus, internacionalismus a nakonec konzervatismus. Knihu uzavírá v osobním tónu, „rozloučením zapovídajícím smutek, ale přiznávajícím ztráty“.

29. dubna 2021, IPPO

Debata: Rusko a my...

28. dubna proběhla debata Institutu pro pravicovou politiku a Pravého břehu – Institutu Petra Fialy na vysoce aktuální téma česko-ruské diplomatické krize. Tu hosté rozebírali v kontextu vývoje světové politiky i úvah o větší integraci zahraniční politiky EU. Vedle předsedy ODS Petra Fialy se debaty zúčastnili dva zkušení experti na mezinárodní politiku – politický geograf a publicista Michael Romancov a bezpečnostní analytik Tomáš Pojar. Moderoval Ondřej Houska (Hospodářské noviny). Akci jsme vysílali online na Facebooku a Youtube, za prvních 24 hodin si ji pustilo přes 8 000 zájemců.

31. března 2021, IPPO

ONLINE: Politika jako divadlo

Institut pro pravicovou politiku ve spolupráci s Pravým břehem – Institutem Petra Fialy 29. března uspořádal neformální on-line debatu s ředitelem Divadla na Vinohradech Tomášem Töpferem, poslancem Markem Bendou a politologem Lubomírem Kopečkem. Hosté se zamýšleli nad tématem Politika jako divadlo: Proč dnes tak často říkáme, že politika je komedie, fraška, drama nebo hotová tragédie? Obejde se politik bez hereckého talentu? A kdy samotné hraní nestačí? Záznam za první dva dny zaujal přes 8 000 diváků.

26. února 2021, IPPO

Petr Dvořák: Příroda je v našich rukou. Principy konzervativní environmentální politiky

Tento článek píšu pro ty ze svých přátel, kteří nás konzervativce – někdy žertem, jindy ale naprosto vážně – vnímají jako nepřátele planety. Nechci tu rozebírat, do jaké míry je taková nálepka zasloužená nebo kdo za to může. Nechci znovu vyjmenovávat ekologické úspěchy pravice ani připomínat, že britští konzervativci zůstávají jednou z nejpozoruhodnějších zelených stran vůbec. Soustřeďme se tedy na to nejpodstatnější: Jaké jsou silné stránky konzervativního přístupu k životnímu prostředí a jak se můžeme společně zasadit o to, co bez výjimky všichni chceme, i když se lišíme v názorech, jakou cestou toho nejlépe dosáhnout?