Jan Hroudný: Krize zažehnána

Premiér Petr Fiala v neděli večer oznámil, že prezident Miloš Zeman vyhoví jeho žádosti a nejmenuje nového předsedu Ústavního soudu. Současnému předsedovi Pavlovi Rychetskému jeho druhý desetiletý předsednický mandát skončí v srpnu tohoto roku. V té době bude již několik měsíců úřadujícím prezidentem Petr Pavel. Zemanovo jmenování s několikaměsíčním „předstihem“ tak potenciálně mohlo ohrozit stabilitu ústavního systému.

Pravdou je, že Zeman po celou dobu sporu tahal spíše za kratší konec provazu. Předně není vůbec jisté, jestli by některý ze stávajících ústavních soudců na své jmenování předsedou přistoupil. Není se čemu divit. Jeho jmenování by totiž pravděpodobně nikdy nemělo větší význam. Nově zvolený prezident Pavel by jej nejspíše prostě ignoroval nebo jej prohlásil za nicotné (v právnickém jazyce by šlo o tzv. paakt). Zemanova hra by tak pravděpodobně skončila ještě dříve než by vůbec začala. Údajnou expertízu, která měla jeho právo předsedu Ústavního soudu jmenovat potvrdit, dosud nikdo neviděl a neznáme ani její autory. Drtivá většina ústavních právníků přitom Zemanem zamýšlený postup kritizovala.  

Je třeba také zvážit, co by vlastně Miloš Zeman mohl jmenováním nového předsedy získat. Předseda Ústavního soudu totiž představuje z hlediska rozhodování jen jednoho z patnácti soudců. Je sice představitelem Ústavního soudu navenek a má některé další pravomoci – svým rozhodnutím třeba zahajuje kárné řízení s ústavním soudcem nebo jmenuje předsedy jednotlivých soudních senátů – ale rozhodovací praxi soudu zásadněji ovlivnit nemůže.

 

 

 

U Zemana tak pravděpodobně převážila pragmatická kalkulace. Jmenování s nejistým výsledkem, zato však s naprostou jistotou střetu s vládou, novým prezidentem, médii i veřejností jej pravděpodobně přesvědčilo. Celá kauza ale dobře ukazuje, že se s Milošem Zemanem může vyplatit jednat. Klidný a sebevědomě vedený dialog vede k výsledkům. Je to dobrá zpráva pro náš demokratický systém. Ukázalo se, že názory volající po tvrdé pomstě vůči Zemanovi mají určité meze. Jistě, Miloš Zeman během období svého prezidentování předvedl neuvěřitelné přešlapy a nebyl dobrým prezidentem. Často se pohyboval na hraně ústavy a někdy možná i za její hranou. Tvrdý přístup si tak do značné míry zaslouží. Pokud ale svůj mandát dokončí v poklidu a bez vymýšlení dalších ústavních kotrmelců, může to přispět k uklidnění rozbouřených nálad ve společnosti. Pro demokracii je to mnohem důležitější než snaha jej na poslední chvíli co nejvíce vytrestat.

Zároveň se jasně ukázalo, že by se média měla u prezidentských kandidátů do budoucna více zaměřit na reálné pravomoci prezidenta. Je sice hezké, že víme, kolik si který z kandidátů myslí, že existuje pohlaví nebo, že máme jisto v tom, který z nich podporuje eutanazii nebo stejnopohlavní manželství, ale ve výsledku tyto názory nemají žádný význam. Média by měla mnohem pečlivěji zjišťovat, koho bude daný kandidát nominovat třeba na pozice ústavních soudců nebo členů bankovní rady České národní banky. Naprosté většině dosavadních ústavních soudců skončí mandát v tomto a příštím roce. Nové personální obsazení této vrcholné instituce české justice přitom může politické dění v naší zemi podstatně ovlivnit. Stačí si vzpomenout třeba na zásahy Ústavního soudu ve věcech typu Melčák, kdy byl zrušen ústavní zákon, nebo na nedávné zrušení části volebního zákona v únoru 2021, tedy jen několik měsíců před volbami.