Michal Chládek: Ideály versus realita. Nechceme po vládě nemožné?

Od vlády jsme měli všichni obrovská očekávání – nulový deficit, deagrofertizace, směřování na Západ, lepší komunikace a mnoho dalšího. Nebyla to ale očekávání přehnaná? Současná vláda je u pomyslného kormidla pouze rok a půl. To je zhruba pětina času, kdy Česku reálně vládl Babiš.

Důvodů, proč věci nejdou tak hladce, jak by mohly a měly, je několik. Jedním z nich je, že strany pětikoalice mají jednoduše rozdílné pohledy na svět. Například názor na práci s dezinformacemi je uvnitř koalice různý. A není se čemu divit. Neexistuje totiž přesná definice toho, co vlastně dezinformace je. Podobných věcí musí vláda řešit celou řadu. Zdanění tichého vína a hazardu, počet obcí, reorganizace pošty atd.

Dalším faktorem je, že vláda tak trochu pracuje byrokracii navzdory. Spousta úředníků totiž posty na svých úřadech zastává už desítky let. Mají své zažité postupy a vzorce, pokud přijde nová vláda s tím, že chce věci dělat jinak, potká se s úředníkovým limitem. Stojí mu zato se adaptovat? Za čtyři roky totiž možná přijde někdo jiný, bude to chtít zase dělat jinak, není lepší to „nějak vydržet a přečkat?“. Jedním dechem je ale třeba dodat, že všichni úředníci zcela jistě nejsou stejní, jejich systémové nastavení je ale hluboce zakořeněné.

A další důležitý důvod: tato vláda na rozdíl od té Babišovy nevlastní žádná média. A je to tak rozhodně v pořádku, jednoznačně se však ukazuje, že pozornost táhnou negativní informace. Tak schválně: Kdy naposledy jste v televizi viděli nebo v rádiu slyšeli reportáž o pozitivní práci vládních politiků nebo veřejné správy? Kupříkladu chválu nového stavebního zákona, antibyrokratického balíčku, zvýšení DPH pro živnostníky na 2 miliony, zrušení EET nebo čerstvě schváleného silničního zákona? A pochválit je přece třeba i to, že nás vláda nezavřela do covidových lockdownů, zrušila povinné očkování, od začátku volebního období prosadila obrovské množství věcí, které tomuto státu a nám všem pomáhají. Hned po svém nástupu proškrtala rozpočet a ušetřila 80 miliard. A pokračuje, chystá se schválit konsolidační balíček a po letech slibů představila i důchodovou reformu, kterou všechny předcházející vlády jen slibovaly.

Výrazně se zlepšila i jednání na poli evropských orgánů. Změny v Euro 7 v podstatě táhne Česká republika, podařilo se vyjednat výjimky z migračního paktu, za našeho předsednictví se našla společná shoda na evropském řešení energetické krize nebo třeba na výrazné podpoře ze strany EU pro ukrajinské uprchlíky. Nesmíme zapomenout ani na konsolidaci veřejných rozpočtů. Babiš sliboval důchodovou reformu už v roce 2015, ale kde nic, tu nic. To je ale mantra všech poslanců ANO. Říkají, co všechno se dělá špatně, ale oni sami vládli osm let a vesele schvalovali dotace pro agropodniky a Green Deal. Následky jejich rozhazovačné politiky během covidu stále ještě dojíždějí.

Jsou ale i další důvody, proč vláda neplní očekávaní svých voličů tak rychle, jak očekávají, a není to alibismus: za tak krátkou dobu vlády se napravit vše, na co se léta nehledělo, prostě nedá a válka na Ukrajině zamíchala všemi rozdanými kartami opravdu důkladně. Přesto všechno však vláda prosazuje zájmy naší země.

Pro mě osobně je ale nejdůležitější, že má vláda jasnou pozici vůči Západu. Jednotně hlasuje pro setrvání v NATO a EU, a to je naprosto zásadní. Nechci se dožít toho, že budeme znovu vyjednávat v rámci RVHP.