30. října 2023, IPPO

Kateřina Hloušková: I do Evropy SPOLU!

rubrika: Komentáře

Dne 27. října 2023 v předvečer 105. výročí vzniku Československé republiky jsme se konečně dočkali výsledku ostře sledovaných jednání o tom, jak silná je idea spojení středopravicových stran pod značkou SPOLU a zda jednotlivé strany a jejich lídři zvládnou i další mimořádnou výzvu. Zvládli: ODS, TOP09 a KDU-ČSL půjdou ruku v ruce i do evropských voleb!

Osobně z toho mám opravdu radost, i když si samozřejmě uvědomuji, že lze bez problémů najít celou řadu důvodů, proč by to mohlo být i jinak, a že některé názorové rozpory se zdají být tak silné, až se mohou jevit jako nepřekonatelné. Ale nebylo tomu tak od počátku? Pamatujete si ještě situaci, kdy před třemi lety lídři jednotlivých stran – Petr Fiala, Markéta Pekarová a Marian Jurečka – oznámili ochotu spojit své síly před sněmovními volbami? Vzpomínáte si na tu vlnu nedůvěry a posměšků? Vzpomínáte si ještě na ony “fundované” komentáře, jak to nebude fungovat, jak je kromě kritiky Babiše nic nespojuje? Že je to účelové spojení na jedny volby? A pak po volbách, kdy SPOLU vyhrálo a okamžitě spojilo své síly s Piráty a STANem, vzpomínáte, jaké panovaly názory? Většina komentátorů se shodovala na tom, že jakmile odpadne povolební euforie a nastane každodenní rutina, tak se koalice dříve nebo později neslavně rozpadne. Že je to slepenec, který nemůže fungovat. A realita? Tu všichni známe. Díky tomuto “nereálnému slepenci” zde již více než dva roky máme stabilní vládu, která dokázala čelit takovým enormním výzvám, které si nikdo z nás nedokázal ani představit.

Nové volby, nové výzvy! 

Věcí, které jednotlivé strany a dokonce i jednotlivé osobnosti v čele společné eurokandidátky rozdělují, je jistě dost. Ale ještě mnohem více je toho, co je spojuje. Ostatně většina z toho je vyjmenovaná v Programovém desateru, které podepsali nejen lídři všech tří stran, ale i hlavní osobnosti společné volební kandidátky – Alexandr Vondra, Veronika Vrecionová (ODS), Luděk Niedermayer (TOP09) a Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Týkají se základních svobod, vnitřní i vnější bezpečnosti, konkurenceschopnosti, energetické nezávislosti, dopravy, ochrany krajiny, přírody i biodiverzity, podpory šetrného zemědělství či tradiční kultury a přirozené diverzity přesně v duchu hesla Jednota v rozmanitosti. 

Česká republika patří na Západ, patří mezi deset největších zemí EU a v posledních dvou letech to konečně dokazuje i svými činy. Konečně jsme se našli a jsme bráni vážně. Úspěšně zvládnuté české předsednictví, mimořádná odvaha a osobní nasazení našeho premiéra v prvních týdnech rusko-ukrajinské války, pozoruhodná rychlost v odříznutí se od ruského plynu, prosazení našeho pohledu v celoevropském postoji jak k ruskému agresorovi, tak následně k energetické a ekonomické krizi, nebo aktuálně mimořádně silný český hlas v celoevropském prohlášení k palestinsko-izraelskému konfliktu či skvělé výsledky našeho týmu při vyjednávání změn v Euro 7, to a mnohem více nás zavazuje, abychom zapomněli na dílčí neshody a soustředili se především na to, co je skutečně podstatné a co nás spojuje.    

Znovu do toho jdeme SPOLU, nejen protože poslední tři roky ukázaly, že to dává hluboký smysl, ale také protože nás čekají evropské volby, jaké jsme ještě nezažili. Z voleb takzvaného druhého řádu se nepochybně stane další celostátní referendum o dalším směřování naší země. Populisté a extremisté dávají již nyní najevo, že evropské volby chtějí využít na maximum. Rozhodně nás nečeká nic příjemného. Kampaň bude jistě opět plná lží, faulů, polopravd a šíření strachu a nenávisti. Musíme do toho jít SPOLU, protože není možné, aby se demokratické strany oslabovaly a utápěly v jednotlivostech. Naopak. Všechny síly, které spojuje přesvědčení, že náš hlas může být silný a může měnit Evropu k lepšímu, se musí spojit a táhnout za jeden provaz. Proti tomuto názoru totiž bude stát hodně těch, kteří evropské otázce sice nerozumí a ani je nezajímá, ale rádi ji zneužijí pro své osobní zájmy, jako zdroj peněz na jedné a terč vlastních frustrací na druhé straně. 

Pevně věřím, že osobnosti v čele kandidátky SPOLU se tomu dokáží postavit. A že v těchto volbách uspějí. Potřebuje to Česká republika a potřebují to všichni její rozumní občané, kteří věří, že garantem naší prosperity a bezpečnosti je rozumně vedená Evropská unie.



Naše nejnovější výstupy

28. listopadu 2023, IPPO

Izrael ve válce. Kdo stojí na správné straně?

V klubu Šelepka jsme dne 23. 11. zorganizovali debatu s názvem Izrael ve válce. Kdo stojí na správné straně? Pozvání k diskuzi přijali Jiří Schneider, bývalý diplomat a velvyslanec v Izraeli, a Marek Čejka, expert na blízkovýchodní dění a autor knihy Izrael a Palestina.

27. listopadu 2023, IPPO

Ivana Ryčlová: Autor románu o Zelenském v Praze

Ať chceme, nebo nechceme, Praha je plná občanů ruské národnosti, kteří opustili vlast, jelikož nesouhlasí s Putinovým režimem.  To je důvod, proč do naší metropole čím dál častěji přijíždějí reprezentanti ruské opoziční kultury, aby ruskému publiku představili svá nová díla.

27. listopadu 2023, IPPO

Michal Chládek: Koblihu nebo salát? Efekt dlouhodobých a krátkodobých rozhodnutí

Dám si koblihu a pustím si nekonečný seriál, nebo si raději dám salát a půjdu si zacvičit? Podobně jako v životě i v politice můžeme dělat krátkodobě příjemná a líbivá rozhodnutí, která nám ale z dlouhodobého hlediska ubližují.

24. listopadu 2023, IPPO

Kateřina Hloušková: Česko jako první na světě zmrazilo ruský státní majetek

Ve středu 15. listopadu česká vláda zmrazila ruský státní majetek. Na český sankční seznam totiž zařadila agenturu Goszagransobstvennost, která spravuje ruské státní majetky nejen u nás, ale i v dalších asi sedmdesáti zemích světa. Ruský stát tak už v České republice nesmí nakládat s nemovitostmi a nemůže využívat ani zisky z jejich pronájmů. 

24. listopadu 2023, IPPO

Michal Chládek: Doba nároková: Platy zvýšit! Inflaci, daně, pracovní dobu a deficit snížit

Stávku učitelů? Dokážu pochopit. Stávku lékařů? Taky. Stávku zaměstnanců Škoda Auto ale pochopit nedokážu. Demonstrovat proti vládě při průměrném platu 65 tisíc mi přijde absurdní. Osobně bych samozřejmě také chtěl vyšší plat (mzdu), neplatit daně, pracovat tři hodiny denně a do toho mít vyrovnaný státní rozpočet. V ideálním světě by to šlo. V ideálním svět ale nežijeme a nežije se v něm vůbec nikde.