22. listopadu 2019, IPPO

Anna Michalčáková: Voda v krajině je veřejný zájem

rubrika: Analýzy

V předchozím textu seriálu Držme se při zemi jsem představila problematiku meliorací na českých polích a vyjmenovala zásadní problémy, které brání jejich úpravě. Jak tedy zajistit, aby nám tyto stavby pomohly zadržet vodu v krajině?

První a zásadní podmínkou správného využívání meliorací je vnímání a používání meliorační stavby v její celistvosti, což však současný systém není schopen zajistit. Metodika vypracovaná Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy však přináší systémové řešení: klíčem k úspěchu je obnovení vodních družstev.

Nejprve je třeba nalézt meliorační stavby, které nejsou správně evidované. K tomu VÚMOP používá letecké snímkování za použití dronů. Meliorační zařízení je v terénu znatelné, protože se ve srovnání s okolím projevuje rozdílnou vlhkostí půdy. Toto systémové opatření je oproti ostatním překážkám relativně jednoduché a úspěšné, i když časově náročné.

Čí je to vlastně problém?

Další krok jsou pozemkové úpravy, které slouží k narovnání těch vlastnických vztahů, které neodpovídají stavu zapsaném v katastru nemovitostí. Úpravy mají současně prospěšný vliv na životní prostředí, protože často vedou k rozdělení velkých lánů. Pozemkové úpravy řeší celé zasažené území komplexně – prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, zabezpečují jejich přístupnost pro vlastníky a vytvářejí podmínky pro racionální hospodaření. V rámci pozemkových úprav je také možné vyhodnotit stav melioračních zařízení a navrhnout vhodnější řešení (eliminace, rekonstrukce či modernizace).

Potíž je v tom, že provedení komplexních pozemkových úprav je velmi náročný proces, do kterého se musí zapojit řada aktérů s různými zájmy. Přesto je to jediná varianta řešení problémů v krajině, které přesahují pozemek jednoho vlastníka. Pozemkové úpravy nakládání s odvodňovacími stavbami značně zjednodušují, protože vyjasňují vlastnické vztahy.

Zásah do stavby vyžaduje stavební povolení a k jeho získání je opět nutné zajistit souhlas všech vlastníků. Připomeňme, že meliorační stavby se zpravidla rozkládají na území mnoha vlastníků, z nichž většina na pozemku nehospodaří a ani neví, že se stavba na jeho pozemku nachází a že má povinnost se o ni starat. Navíc hlavní meliorační zařízení (HMZ) vlastní stát, zatímco tzv. podrobná (PMZ) vlastníci jednotlivých pozemků.

Co je nutné změnit

Získat na takovou stavbu povolení je v současnosti prakticky nemožné. I proto se na tento problém zaměřila dvojice odborníků z Právnické fakulty Masarykovy univerzity, docentka Ivana Průchová a doktor Jakub Hanák. Ti se ve svých pracíchzaměřují na problematiku vody v právních vztazích a spolupracovali také na vytvoření metodiky, která předkládá rámcový návrh potřebných legislativních změn. Klíčovou součástí je právě návrh na znovuobnovení právnické formy vodního družstva.

V roce 2016 vláda vydala usnesení č. 479 k návrhu opatření k omezení následků sucha a nedostatku vody v ČR. Jedním z typů opatření může být i rekonstrukce a modernizace staveb tak, aby se z nich staly skutečné hydromeliorace. Dokonce by bylo možné na takové projekty získat i dotace. Roztříštěná vlastnická struktura a neochota tento problém systémově řešit v podstatě zůstává jedinou překážkou pro komplexní řešení problému stárnoucích a nevyhovujících odvodňovacích staveb. Vláda by tento problém měla co nejdříve vyřešit, může tím totiž významně pomoci v adaptaci na změnu klimatu a zmírnit dopady sucha.

Kromě toho, že bychom k melioracím měli přistupovat jako k věci veřejného zájmu, musíme především zjednodušit podmínky jejich modernizace a upravit pravidla financování jejich provozu, aby bylo při úpravách například požádat o dotaci. Se všemi těmito kroky by mohla pomoci obnovená vodní družstva.



Naše nejnovější výstupy

3. srpna 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (4): Péče o půdu a krajinu se obejde bez sociálního inženýrství

Půda a naše péče o ni představují klíčový faktor veškeré zelené politiky. Starost o kvalitu půdy a v širším slova smyslu o kvalitu krajiny je ještě významnější než tolik skloňovaná péče o kvalitu ovzduší. Kvalita ovzduší je totiž přímo závislá na kvalitě krajiny, nikoliv naopak. 

23. července 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (3): Inovace jsou účinnější než sliby a závazky

Tři roky po podepsání Pařížské dohody dosáhlo svých stanovených cílů pouze šestnáct z téměř dvou stovek signatářských států. Klimatická politika je podobných nesplněných slibů plná už od dob summitu v Riu de Janeiro (1992). Navíc země, kterým se daří plány plnit, jsou většinou ty méně rozvinuté, jejichž závazky patřily k těm nejméně ambiciózním. Slib omezit emise totiž často znamená omezit ekonomický růst, což si ve skutečnosti přeje málokdo.

7. července 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (2): Lidé chtějí řešení od politiků

Sociologické průzkumy opakovaně ukazují, že kvalita životního prostředí a ochrana přírody jsou pro Čechy mimořádně důležitá témata, jejichž řešením se má zabývat stát, tedy politici. I když česká veřejnost vykazuje určitá specifika, nijak zásadně nevybočuje z evropských a světových trendů. Ty sleduje například Eurobarometr, jenž v roce 2017 publikoval výsledky průzkumu, ze kterého vyplývá, že ochrana přírody je „velmi důležitá“ nebo „spíše důležitá“ pro plných 94 % lidí.

10. června 2021, IPPO

Konzervativní zelená politika (1): Proč vlastně a jak na to?

V ekologii neexistují pravicová či levicová témata, jsou jen dobrá či špatná řešení. Následující seriál představuje priority konzervativní zelené politiky, místní i globální environmentální výzvy, vizi péče o krajinu, správně zvolený energetický mix, jadernou energii, očekávatelné inovace a další témata.

11. května 2021, IPPO

Nekulturní umírání kultury v době pandemické

Institut pro pravicovou politiku společně s Pravým břehem – Institutem Petra Fialy uspořádali 11. května 2021 debatu, která se věnovala situaci v sektoru kultury. Ten patří mezi nejvíce zasažené pandemií koronaviru. Dostalo se tedy kultuře dostatečné podpory? Odhalila krize hlubší problémy v jejím financování? Uvědomili jsme si, jak je důležitá pro naše životy, nebo naopak předznamenala zánik některých oblastí? Nejen o tom byla online debata s místopředsedou ODS Martinem Baxou, ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou a ředitelem nakladatelství Host Miroslavem Balaštíkem, která během prvních dní od vysílání zaujala téměř 3 000 diváků.