4. září 2023, IPPO

Jan Hroudný: Buckley: jak jedna rodina změnila americkou pravici

rubrika: Komentáře

Americkou konzervativní pravici v pátek zastihla smutná zpráva. Ve věku 100 let zemřel James L. Buckley, bývalý senátor za New York, člen Reaganovy administrativy a bratr Williama F. Buckleyho jr., zakladatele National Review a jednoho z duchovních otců amerického poválečného konzervatismu.

James Lane Buckley se narodil v březnu roku 1923 na newyorském Manhattanu. V roce 1942 narukoval do námořnictva a bojoval v několika známých bitvách pacifické kampaně. Po válce vystudoval práva a působil na manažerských pozicích v businessu. Zpočátku nejevil o politiku žádný zájem, oženil se a se svojí ženou Ann Frances Cooley měl šest dětí. Zlom přišel až v šedesátých letech, kdy vznikla Konzervativní strana státu New York, za kterou jeho mladší bratr William kandidoval na starostu. James za tuto stranu následně neúspěšně kandidoval do senátu, ačkoliv většinu svého života strávil v sousedním Connecticutu.

Konzervativec z New Yorku

Vznik podobného uskupení umožnil zvláštní volební systém v New Yorku, ve kterém může být jeden kandidát uveden na volebním lístku za více stran. Příkladem mohou být prezidentské volby v roce 2016. Trump v New Yorku získal 36,75 % hlasů – necelých 33 % jako republikánský kandidát a bezmála čtyři procenta jako nominant Konzervativní strany státu New York. Hlasy se totiž sčítají.

Cílem těchto menších stran je ovlivnit politiku dvou hlavních stran. Cílem Konzervativní strany státu New York bylo nabourat tamní liberální postoje, které převažovaly i u místních republikánů. Těm se podle dlouholetého guvernéra státu New York (a Fordova viceprezidenta) Nelsona Rockefellera přezdívalo Rockefellerovští republikáni.

Cíl se zdařil. James Buckley kandidoval v roce 1970 opět v senátních volbách a zaznamenal nečekaný úspěch. Hlasy liberálního tábora se v New Yorku rozštíply mezi demokratického kandidáta Richarda Ottingera a liberálního republikána Charlese Goodella. Buckleymu tak na vítězství stačilo necelých 39 %. Ottingerovi nepomohla ani snaha zamíchat kartami pomocí založení „Conservation Party“, která jej měla jako kandidáta rovněž nominovat – fakticky ale měla mířit jen ke zmatení voličů Conservative Party. Soudy v New Yorku nakonec právě pro tuto zjevnou neférovost kandidaturu Conservation Party zakázaly.

Buckley se každopádně stal prvním senátorem za třicet let zvoleným za jinou než jednu ze dvou velkých stran. V senátu se přidal do republikánského klubu, kde posílil jeho konzervativní křídlo. V roce 1976 se mu už volební úspěch nepodařilo zopakovat a prohrál s demokratickým kandidátem, byť získal na konzervativce v New Yorku solidních 45 %. Comeback se mu nepovedl ani v roce 1980, kdy kandidoval pro změnu v Connecticutu. Porazil jej Chris Dodd, který následně svůj stát v senátu zastupoval třicet let.

Do politiky se Buckley vrátil jako člen Reaganovy administrativy, působil i jako prezident Rádia Svobodná Evropa a následně jím nominovaný soudce. Buckley zemřel jako nejstarší bývalý senátor, po úspěšném a naplněném životě. Zajímavé je, jak se v posledních letech svého života díval na americkou politickou scénu. Prezidentské volby v roce 2016 komentoval jako zoufalství a dokonce vyjádřil názor, že jeho bratr William by byl z Trumpa zděšen.

Klan Buckleyů

Celá rodina Buckleyů měla na americký konzervatismus zásadní vliv. Rodiče Jamese Buckleyho měli kromě něj ještě devět dětí. Nejvíce z nich proslul výše zmíněný William F. Buckley jr. Ten v roce 1955 založil slavný časopis National Review, kolem kterého postupně krystalizovala americká intelektuální pravice (na jeho činnosti se mimochodem podíleli i další sourozenci).

Kolem National Review se každopádně vytvořila zajímavá skupina autorů. Do časopisu přispívali jak tradicionalisté, jako byl Rusell Kirk, tak i libertariáni a studenováleční anti-komunisté, jako například bývalý sovětský špion Whittaker Chambers. Buckley v sobě kombinoval všechny tři postoje. Byl přesvědčeným katolickým tradicionalistou, jeho pohled na rozsah státu byl libertariánský a názor na zahraniční politiku tvrdě proti-sovětský.

Buckleyho organizační schopnosti podpořené teoretickým základem, který poskytl jeho blízký spolupracovník Frank S. Meyer, měly zásadní dopad na vývoj Republikánské strany, ve které se konzervativní názory postupně prosadily, až nakonec v podobě zvolení Ronalda Reagana prezidentem triumfovaly. Jen stěží bychom tak našli rodinu, která americkou pravici ovlivnila více než Buckleyové.

štítky: #USA



Naše nejnovější výstupy

17. července 2024, IPPO

Jan Hroudný: Kdo je J. D. Vance?

Trump si vybral svého kandidáta na viceprezidenta. Je jím (možná poněkud překvapivě) republikánský senátor za stát Ohio J. D. Vance. Jde o vůbec nejmladšího republikánského senátora a v politice je v podstatě začátečníkem.

16. července 2024, IPPO

Babylon Brusel: Ondra je europoslanec! Trollení a loutkaření v EP

Nový europoslanec, vytrollení Danuše i loutkové divadlo Babiše. To vše a mnohem víc v dalším díle podcastu Babylon Brusel!

16. července 2024, IPPO

Tereza Cimoradská: Kontraproduktivní nastavování zrcadel

Na sociálních sítích, především pak na Facebooku, je možné již delší dobu pozorovat velmi specifický fenomén. Nahlédneme-li do diskuzí pod příspěvky některé ze stran na demokratické straně politického spektra, vždy tam objevíme urážky, vulgarity a občas i výhružky. To samotné není nijak zajímavé ani výjimečné. Co si ale pozornost zaslouží, jsou osoby autorů. Zatímco důchodkyně Marie (jména jsou zde volena čistě náhodně a pro ilustraci) píše do komentářů, že premiér by měl viset s celou vládou, protože „je to banda vlastizrádců“, její profil přetéká fotkami pejska, kýčovitými přáníčky pro „krásný den všem dobrým lidem“ a virálními videy se zvířátky. Sem tam se objeví i fotka zahrádky s textem „Podívejte, jak mi krásně kvetou jiřinky.“ V původní diskuzi pak o pár příspěvků pod Marií nalezneme například Pavla ve středním věku. Ten pro změnu obviňuje vládu z kolaborace, vyhrožuje lidovým soudem, opakováním defenestrace a celé to prokládá vulgaritami v kadenci převyšující četnost interpunkce. Ani Pavlův profil nebude ničím výjimečný – fotky auta, rodiny, sem tam kus masa na grilu nebo piva na restaurační zahrádce. Stejně jako u důchodkyně Marie ani u Pavla ve středním věku není na první pohled patrné, že se jedná o člověka, který se neštítí na názorového oponenta vyslat salvu toho nejhoršího a nejvíce nenávistného, co dokáže vymyslet.

3. července 2024, IPPO

Eva Decroix: Doba politických trhovců a sládků se vrací

V těchto dnech mě napadají slova Františka Vaňka z Audience  „Je to všechno na hovno —“. V Evropě vzniká první otevřeně proruská koalice a to zcela podle notiček Kremlu. V tupé a slepé snaze získat či udržet si moc si nasadila líbivou tvářičku ochrany národních zájmů. Že nic není víc v rozporu s našimi národními zájmy než kamarádšoft s těmi, kteří podkopávají bezpečnost našeho státu, je jen bezvýznamný paradox.  Historie jich je plná.

2. července 2024, IPPO

Martin Staněk: Schodek státního rozpočtu je nejnižší za posledních pět let

Jeden z nejdůležitějších slibů vlády Petra Fialy – snižování veřejného zadlužení, se postupně daří naplňovat. Státní rozpočet skončil v 1. pololetí ve schodku 178,6 miliard korun, deficit se tak zmírnil proti květnovým 210,4 miliardám. Výsledek hospodaření je nejlepší za posledních pět let. Vše nasvědčuje tomu, že plán rozpočtu na letošní rok se podaří naplnit.