4. září 2023, IPPO

Jan Hroudný: Buckley: jak jedna rodina změnila americkou pravici

rubrika: Komentáře

Americkou konzervativní pravici v pátek zastihla smutná zpráva. Ve věku 100 let zemřel James L. Buckley, bývalý senátor za New York, člen Reaganovy administrativy a bratr Williama F. Buckleyho jr., zakladatele National Review a jednoho z duchovních otců amerického poválečného konzervatismu.

James Lane Buckley se narodil v březnu roku 1923 na newyorském Manhattanu. V roce 1942 narukoval do námořnictva a bojoval v několika známých bitvách pacifické kampaně. Po válce vystudoval práva a působil na manažerských pozicích v businessu. Zpočátku nejevil o politiku žádný zájem, oženil se a se svojí ženou Ann Frances Cooley měl šest dětí. Zlom přišel až v šedesátých letech, kdy vznikla Konzervativní strana státu New York, za kterou jeho mladší bratr William kandidoval na starostu. James za tuto stranu následně neúspěšně kandidoval do senátu, ačkoliv většinu svého života strávil v sousedním Connecticutu.

Konzervativec z New Yorku

Vznik podobného uskupení umožnil zvláštní volební systém v New Yorku, ve kterém může být jeden kandidát uveden na volebním lístku za více stran. Příkladem mohou být prezidentské volby v roce 2016. Trump v New Yorku získal 36,75 % hlasů – necelých 33 % jako republikánský kandidát a bezmála čtyři procenta jako nominant Konzervativní strany státu New York. Hlasy se totiž sčítají.

Cílem těchto menších stran je ovlivnit politiku dvou hlavních stran. Cílem Konzervativní strany státu New York bylo nabourat tamní liberální postoje, které převažovaly i u místních republikánů. Těm se podle dlouholetého guvernéra státu New York (a Fordova viceprezidenta) Nelsona Rockefellera přezdívalo Rockefellerovští republikáni.

Cíl se zdařil. James Buckley kandidoval v roce 1970 opět v senátních volbách a zaznamenal nečekaný úspěch. Hlasy liberálního tábora se v New Yorku rozštíply mezi demokratického kandidáta Richarda Ottingera a liberálního republikána Charlese Goodella. Buckleymu tak na vítězství stačilo necelých 39 %. Ottingerovi nepomohla ani snaha zamíchat kartami pomocí založení „Conservation Party“, která jej měla jako kandidáta rovněž nominovat – fakticky ale měla mířit jen ke zmatení voličů Conservative Party. Soudy v New Yorku nakonec právě pro tuto zjevnou neférovost kandidaturu Conservation Party zakázaly.

Buckley se každopádně stal prvním senátorem za třicet let zvoleným za jinou než jednu ze dvou velkých stran. V senátu se přidal do republikánského klubu, kde posílil jeho konzervativní křídlo. V roce 1976 se mu už volební úspěch nepodařilo zopakovat a prohrál s demokratickým kandidátem, byť získal na konzervativce v New Yorku solidních 45 %. Comeback se mu nepovedl ani v roce 1980, kdy kandidoval pro změnu v Connecticutu. Porazil jej Chris Dodd, který následně svůj stát v senátu zastupoval třicet let.

Do politiky se Buckley vrátil jako člen Reaganovy administrativy, působil i jako prezident Rádia Svobodná Evropa a následně jím nominovaný soudce. Buckley zemřel jako nejstarší bývalý senátor, po úspěšném a naplněném životě. Zajímavé je, jak se v posledních letech svého života díval na americkou politickou scénu. Prezidentské volby v roce 2016 komentoval jako zoufalství a dokonce vyjádřil názor, že jeho bratr William by byl z Trumpa zděšen.

Klan Buckleyů

Celá rodina Buckleyů měla na americký konzervatismus zásadní vliv. Rodiče Jamese Buckleyho měli kromě něj ještě devět dětí. Nejvíce z nich proslul výše zmíněný William F. Buckley jr. Ten v roce 1955 založil slavný časopis National Review, kolem kterého postupně krystalizovala americká intelektuální pravice (na jeho činnosti se mimochodem podíleli i další sourozenci).

Kolem National Review se každopádně vytvořila zajímavá skupina autorů. Do časopisu přispívali jak tradicionalisté, jako byl Rusell Kirk, tak i libertariáni a studenováleční anti-komunisté, jako například bývalý sovětský špion Whittaker Chambers. Buckley v sobě kombinoval všechny tři postoje. Byl přesvědčeným katolickým tradicionalistou, jeho pohled na rozsah státu byl libertariánský a názor na zahraniční politiku tvrdě proti-sovětský.

Buckleyho organizační schopnosti podpořené teoretickým základem, který poskytl jeho blízký spolupracovník Frank S. Meyer, měly zásadní dopad na vývoj Republikánské strany, ve které se konzervativní názory postupně prosadily, až nakonec v podobě zvolení Ronalda Reagana prezidentem triumfovaly. Jen stěží bychom tak našli rodinu, která americkou pravici ovlivnila více než Buckleyové.

štítky: #USA



Naše nejnovější výstupy

2. června 2024, IPPO

Petr Fiala: Odvážný a originální. Připomínáme si 25. výročí úmrtí Václava Bendy

Dnes si připomínáme výročí 25 let od smrti Václava Bendy (2. června 1999). Několika poznámkami chci připomenout tuto výjimečnou a originální osobnost. Základní kontury příběhu Václava Bendy všichni známe: prožil příliš krátký život, v tomto vyměřeném čase však prokázal odvahu a intelektuální poctivost, stal se vzorem pro mnoho lidí a uspěl v úctyhodném množství společenských rolí. Jak v období totality, tak v demokracii.

31. května 2024, IPPO

Martin Staněk: Schodek rozpočtu poklesne

Konsolidaci veřejných financí a  postupný pokles schodků rozpočtu si vláda Petra Fialy vytkla za jeden ze svých prioritních programových bodů. V době svého nástupu zdědila schodek, který počítal s deficitem téměř 500 miliard korun. Již první rok se jej oproti plánu podařilo snížit o téměř 80 miliard a vláda pokračuje dále. Už příští rok by měly být veřejné finance na polovině úrovně roku 2021 a  schodek patrně nepřekročí hranici 230 miliard. Ambice jsou ale ještě smělejší.

28. května 2024, IPPO

Jan Hroudný: Stojíme na správné straně

Křest nové knihy Petra Fialy Vládnutí v čase krizí včera bohužel doprovázel nepříjemný incident. Projev Petra Fialy narušila skupinka propalestinských aktivistů, která jej přerušila křikem a nenechala domluvit.

23. května 2024, IPPO

Kateřina Hloušková: Školství po digitálních přijímačkách

Pamatujete si, co se dělo loni ohledně přijímaček na střední školy? Věřili jste tomu, že se to může v průběhu jednoho roku radikálně změnit? Já, upřímně, ani ne. A ne proto, že bych nevěřila, že máme schopné lidi, kteří to dokáží, ale protože znám některé rozhodovací mechanismy a vím, že nejsou nastaveny tak, aby se něco rychle změnit vůbec dalo. Stal se tedy tak trochu zázrak. A zdá se, že by mohly následovat i další. 

22. května 2024, IPPO

Martin Staněk: Lékařské odbory chtějí znovu protestovat. Vláda přitom svoje sliby plní

Česká lékařská komora a odbory opět hrozí svoláním protestů proti podmínkám ve zdravotnictví. Před necelým půlrokem přitom zástupci lékařů a zástupci vlády našli společnou řeč u jednacího stolu. Dnes někteří představitelé lékařské komory tvrdí, že vláda své sliby neplní. Jak je to ale doopravdy? Pojďme se podívat, jak probíhá plnění bodů, na nichž se obě strany shodly.