11. října 2023, IPPO

Jan Hroudný: Republikánská vzpoura

rubrika: Komentáře

Pozorovatel dění ve Spojených státech si v posledních dnech nemohl nevšimnout jednoho zásadního historického momentu. Kevin McCarthy byl jako historicky první předseda Sněmovny reprezentantů (Speaker of the House) odvolán ze své funkce, a to díky svým stranickým kolegům. Jak se to stalo? Nezbláznili se republikáni definitivně?

Zaprvé je nutné říct, že si republikáni na podobnou blamáž zadělali ve volbách. Jejich nevýrazné vítězství v posledních volbách vyprodukovalo extrémně křehkou sněmovní většinu citlivou na jakékoliv otřesy. Nad McCarthym v podstatě od začátku visel Damoklův meč, když čelil prakticky nemožnému úkolu ukočírovat několik nejzběsilejších trumpistů ve své straně. Že se mu to nepovedlo, není až tak velké překvapení.

Záminkou pro odvolání byla pro republikánské rebely údajně přílišná ochota McCarthyho spolupracovat s Bidenovou administrativou. Ta se měla projevit před nedávnem při vyjednávání provizorního rozpočtu, kdy McCarthy představil takový návrh zákona, který odvrátil shutdown (praktické vyřazení federálních úřadů z provozu).

McCarthy byl následně sesazen usnesením, které jednotně podpořila Demokratická strana a osm republikánských poslanců. Ti mimochodem ani nepředstírají, že mají v záloze životaschopnou alternativu a jejich snahou je zjevně jen vytvořit co možná největší chaos. Jeden z nich (Troy Nehls z Texasu) se například chystá nominovat na nového předsedu sněmovny Donalda Trumpa, který ostatně v lednové volbě jeden hlas dostal – od vůdce současných pučistů Gaetze. Podle většinového, ale zdaleka ne jednoznačného názoru totiž Sněmovna reprezentantů nemusí svého předsedu zvolit ze svých řad. Ústava tuto podmínku explicitně nepřikazuje, ale všichni předsedové v historii samozřejmě byli zvolenými členy sněmovny.

Trump naštěstí o tuto funkci nejeví zájem – svůj čas totiž aktuálně dělí mezi soudní síně a prezidentskou kampaň. Naštěstí. Jen stěží si lze představit, jak by pod jeho vedením mohl legislativní orgán fungovat.

Co se tedy bude dít dál? Variant je několik a je těžké říct, která se prosadí. Již volba McCarthyho se protáhla na 15 kol a dnes jsou republikáni ještě více rozštěpení. Prozatím funkci dočasně zastává Patrick McHenry, solidní, ale nepříliš známý republikánský poslanec ze Severní Karolíny. Jeho mandát je ale časově výrazně limitovaný.

Jakýkoliv další výběr bude mimořádně těžký. Předseda potřebuje získat 218 hlasů (při plné účasti), republikáni jich mají k dispozici 221. Z potenciálních kandidátů se mluví např. o Stevu Scalisovi z Louisiany, zkušeném zákonodárci, který však v současnosti bojuje s rakovinou krve. Podporu Donalda Trumpa na druhé straně získal Jim Jordan z Ohia, jeden ze zakladatelů frakce House of Freedom, která sdružuje pravý okraj republikánů.

Zákonodárci by si nicméně měli s výběrem pospíšit. V půlce listopadu bude Americe hrozit další shutdown a nový předseda tak bude mít hned od počátku plné ruce práce.

štítky: #USA



Naše nejnovější výstupy

17. dubna 2025, IPPO

(NE) BYDLÍME ? – Debata s mladými pro mladé – část druhá

V Praze, Ostravě a Brně pokračovali naše debaty o bydlení s mladými členy ODS a poslancem Jiřím Havránkem. Dobře totiž víme, že dostupné bydlení je pro mladé klíčový problém.

10. dubna 2025, IPPO

Pravej podcast: Bezpečnost od A do Z Host: Tomáš Pojar

Světový řád se mění před našima očima! A proto jsem si pozvali Tomáše Pojara, aby nás změnami provedl Jak se daří české muniční iniciativě? Nachází se USA v rozkladu? A jaká je situace v Izraeli? Vše, co jste chtěli vědět o bezpečnosti, vám poví Tomáš Pojar v nejnovějším díle Pravýho podcastu!

9. dubna 2025, IPPO

Babylon Brusel: Ondra je “alzák” a chodí v teniskách

Co Ondra říká na Trumpova cla? Kdo je slibotechna? Je ECR nekonstruktivní? Jak to vypadá s dostavbou Dukovan? A co nová kampaň SPOLU? Poslouchejte Babylon Brusel

3. dubna 2025, IPPO

Martin Staněk: Nejnižší deficit od covidu. Hospodaření vlády skončilo za rok 2024 schodkem ve výši 2,2 % HDP

V záplavě špatných zpráv a ustavičného kvílení opozice o tom, že je Česko spálenou zemí, kde ani plevel neroste, by snadno mohla zapadnout nenápadná analýza Českého statistického úřadu o stavu hospodaření vládních institucí za rok 2024. Ta přitom obsahuje jeden zásadní údaj. České veřejné finance se skutečně uzdravují, a to dost výrazně. V minulém roce se schodek vládních institucí snížil o 1,5 % HDP na úroveň 2,2 procentního bodu. Jsme tak na nejlepší úrovni od covidu.