3. listopadu 2023, IPPO

Ivana Ryčlová: Všechna moc udavačům

rubrika: Komentáře

Je tomu jednačtyřicet let, co vyšla v USA v jednom z ruských emigrantských nakladatelství novela Sergeje Dovlatova Lágr. Z ní pochází Dovlatovův proslulý aforismus: „Soudruha Stalina proklínáme pořád, a máme pochopitelně proč. Ale kdo myslíte, že napsal ty čtyři miliony udání? Prostý sovětský lid.“

I když udavačství v Rusku bývá spojováno převážně se sovětskou minulostí, státní mocí bylo využíváno dávno předtím. Jestliže Ivan Kalita, v historických spisech oslavovaný jako „rozšiřovatel ruské země“, použil udání k posílení Moskvy, Oleg Rjazaňský ji dokázal použitím stejné metody zničit. 

Výhodnou a ziskovou činností se udavačství stalo až za cara Petra I. Ten vydal na počátku 18. století několik zákonů týkajících se trestných činů, na něž se vztahovala ohlašovací povinnost: zlý úmysl namířený proti Jeho Veličenstvu nebo jeho zrada; urážka Jeho Veličenstva nebo vzpoura proti němu; rozkrádání státní pokladny.Udání se zpočátku musela podávat přímo carovi. Kvůli velkému množství udání však Petr I. velmi rychle přenesl tyto funkce na výkonný orgán, který předcházel vzniku prokuratury. Za falešné udání se ve většině případů trestalo, za pravdivé odměňovalo. Výše odměny přímo závisela na majetku obviněného: „Kdo takového darebáka udá, tomu se za jeho službu dostane majetku zločince, movitého i nemovitého, a po zásluze i jeho hodnosti…“ čteme v nařízení Petra I. 

Dalším zlomovým bodem v dějinách ruského udavačství bylo povstání děkabristů v prosinci 1825. Tehdy si car Mikuláš I. uvědomil, že v zemi existuje kultura politických hnutí a tajných organizací a ochrana carské moci se bez zapojení profesionálů neobejde. Proto bylo v červenci roku 1826 zřízeno III. oddělení kanceláře Jeho Veličenstva, které se zabývalo shromažďováním informací o „všech událostech bez výjimky“.Jinými slovy, byla zřízena tajná policie, k níž o pár měsíců později přibyl nový typ státních úředníků dohlížejících na to, aby v „terénu“ panoval pořádek – sbor četníků.

III. oddělení nespoléhalo jen na četníky, ale využívalo také tajné agenty a informátory. Někteří z nich dostávali pravidelný plat, jiní počítali s tím, že jim spolupráce s carskou kanceláří zajistí kariérní postup, další pracovali za jednorázovou odměnu. Jedním z nechvalně proslulých tajných agentů, informujících o dění v literárních kruzích, byl například spisovatel, vydavatel populárních novin Severnaja pčela (Severní včela) Fadděj Bulgarin, který mimo jiné donášel i na Puškina. 

Po likvidaci carského režimu v roce 1917 sovětská moc sice hlásala, že je potřeba vytvořit nového člověka, ale staré povinnosti udávat druhé ho nezbavila. Po celá dvacátá léta se povinnost udávat týkala především kontrarevolučních případů. Pokud člověk neudal, čelil obvinění ze spoluviny. Postupem času úřady začaly od občanů vyžadovat větší nadšení pro udávání. Tak vznikl v období kolektivizace legendární příběh o Pavlíku Morozovovi, který udal vlastní rodiče. Propaganda postupně naučila proletariát, že udávat není ostuda, ale naopak je to hodno sovětského člověka. 

V 60. letech společnost osvobozená od teroru začíná s udáními zacházet novým způsobem. V roce 1959 na XXI. sjezdu KSSS Chruščov prohlásil, že v SSSR socialismus definitivně zvítězil, a že proto nastal čas budovat komunismus. Bylo potřeba, aby se společnost na tuto fázi připravila, naučila se samoregulaci. Jednou z metod takové samoregulace byl systém vzájemného dobrovolného dohledu. Udání se změnilo v běžnou praxi, téměř každodenní záležitost – jakéhokoliv sovětského člověka byl připraven udat jiný sovětský člověk – soused, kolega nebo bdělý kolemjdoucí. Tato okolnost se nakonec stala tak obvyklou, že přestala vzbuzovat emoce. A není tomu jinak ani dnes v Putinově Rusku

štítky: #Rusko



Naše nejnovější výstupy

28. listopadu 2023, IPPO

Izrael ve válce. Kdo stojí na správné straně?

V klubu Šelepka jsme dne 23. 11. zorganizovali debatu s názvem Izrael ve válce. Kdo stojí na správné straně? Pozvání k diskuzi přijali Jiří Schneider, bývalý diplomat a velvyslanec v Izraeli, a Marek Čejka, expert na blízkovýchodní dění a autor knihy Izrael a Palestina.

27. listopadu 2023, IPPO

Ivana Ryčlová: Autor románu o Zelenském v Praze

Ať chceme, nebo nechceme, Praha je plná občanů ruské národnosti, kteří opustili vlast, jelikož nesouhlasí s Putinovým režimem.  To je důvod, proč do naší metropole čím dál častěji přijíždějí reprezentanti ruské opoziční kultury, aby ruskému publiku představili svá nová díla.

27. listopadu 2023, IPPO

Michal Chládek: Koblihu nebo salát? Efekt dlouhodobých a krátkodobých rozhodnutí

Dám si koblihu a pustím si nekonečný seriál, nebo si raději dám salát a půjdu si zacvičit? Podobně jako v životě i v politice můžeme dělat krátkodobě příjemná a líbivá rozhodnutí, která nám ale z dlouhodobého hlediska ubližují.

24. listopadu 2023, IPPO

Kateřina Hloušková: Česko jako první na světě zmrazilo ruský státní majetek

Ve středu 15. listopadu česká vláda zmrazila ruský státní majetek. Na český sankční seznam totiž zařadila agenturu Goszagransobstvennost, která spravuje ruské státní majetky nejen u nás, ale i v dalších asi sedmdesáti zemích světa. Ruský stát tak už v České republice nesmí nakládat s nemovitostmi a nemůže využívat ani zisky z jejich pronájmů. 

24. listopadu 2023, IPPO

Michal Chládek: Doba nároková: Platy zvýšit! Inflaci, daně, pracovní dobu a deficit snížit

Stávku učitelů? Dokážu pochopit. Stávku lékařů? Taky. Stávku zaměstnanců Škoda Auto ale pochopit nedokážu. Demonstrovat proti vládě při průměrném platu 65 tisíc mi přijde absurdní. Osobně bych samozřejmě také chtěl vyšší plat (mzdu), neplatit daně, pracovat tři hodiny denně a do toho mít vyrovnaný státní rozpočet. V ideálním světě by to šlo. V ideálním svět ale nežijeme a nežije se v něm vůbec nikde.