10. ledna 2024, IPPO

Jan Hroudný: Plagiátorství jako „nová zbraň konzervativců“

rubrika: Komentáře

Tisková agentura Associated Press vyvolala vlnu nevole, když před několika dny zveřejnila článek s titulkem „Rezignace rektorky Harvardu ukazuje novou konzervativní zbraň proti vysokým školám: plagiátorství“. 

Pozorní uživatelé Twitteru samozřejmě nezapomněli doplnit, že plagiátorství představuje porušení pravidel Harvardu a že rektorka rezignovala právě po sérii obvinění z nedodržování standardů vědecké práce. Část americké univerzitní levice ale zjevně dospěla k názoru, že pro ni pravidla neplatí a jakákoliv kritika je útokem na její akademickou svobodu.

Jak ale kauza vznikla? Rektorka Harvardu, Claudine Gayová, ve své funkci vydržela jen několik měsíců. Byla do ní uvedena jako teprve druhá žena a první osoba černé pleti. Problém spočíval od začátku v tom, že její akademická ani vědecká práce není žádná sláva. Vynikne to zvláště ve srovnání s jejími předchůdci, kteří publikovali stovky vědeckých článků, sloužili na významných vládních postech a vedli jiné prestižní instituce. U Gayové bychom tyto úspěchy hledali marně.

Gayová vzbudila veřejné pobouření, když se dvěma dalšími rektorkami – PSU a MIT – během slyšení v Kongresu nebyly schopny jednoznačně odpovědět na otázku republikánské poslankyně Elise Stefanikové, jestli výzvy ke genocidě Židů zakládají porušení pravidel jimi vedených institucí. „Porušuje na Harvardu volání po genocidě Židů pravidla týkající se šikany a obtěžování,“ zeptala se mj. Stefaniková. „Může, záleží na kontextu,“ odpověděla jí rektorka.

Za své výroky se později omluvila a tlak na odvolání ustála. Pro ilustraci stavu univerzitního prostředí lze doplnit, že petici na podporu jejího setrvání ve funkci podpořilo více než 700 akademiků z Harvardu. Vaz jí tak nakonec srazil až vzrůstající tlak konzervativních aktivistů spojený s obviněními z plagiátorství – na čemž v zásadě není mnoho pozitivního. Gayová se pravděpodobně vůbec neměla stát rektorkou Harvardu, případně měla po slyšení v Kongresu ukázat dostatečnou sebereflexi a na funkci rezignovat ihned.

Co si ale z kauzy odnést? Gayová odchází, ale problém zůstává. Nepřátelské prostředí, kterému na univerzitách čelí židovští studenti i pedagogové, je totiž tím skutečným problémem, který rezignace jednotlivce nevyřeší. Více či méně otevřený antisemitismus nejen v podobě radikálních propalestinských demonstrací bohužel jen tak nezmizí.



Naše nejnovější výstupy

31. října 2024, IPPO

Martin Staněk: Evropa musí v migraci přitvrdit

Jen málo z témat hýbalo a hýbe v posledních letech českým i evropským veřejným prostorem více než otázka migrace. K řešení uprchlických vln valících se do států Unie měly dlouho členské státy velmi odlišný přístup. Zatímco jedna skupina zemí migraci vítala s otevřenou náručí, druhá pak trvala na politice nulové tolerance a stavěla se k migraci dosti odmítavě. Nyní konečně začínají země sedmadvacítky mluvit jednotnou řečí a snaží se hledat společná řešení. Česká republika v čele s premiérem Petrem Fialou je u toho.

30. října 2024, IPPO

Babylon Brusel: Ondra poslal dopis Ursule von der Leyen?!

Už ne asistent, ale oficiálně europoslanec. Jaké to je? Kdo víc změní EU - Babišovi poslanci, nebo Maďaři? A budou se komisaři grilovat, nebo jen ohřívat? Poslouchejte novou epizodu Babylonu Brusel!

30. října 2024, IPPO

Jan Hroudný: Týden do voleb: aktuálně z USA

Do amerických prezidentských voleb zbývá týden a stav je stále poměrně vyrovnaný. Podívejme se společně na výběr momentů uplynulých dní.

23. října 2024, IPPO

Pozvánka: Bitva o Bílý dům

Kdo bude příští americký prezident? Co rozhodne volby? A jak to ovlivní Česko a Evropskou unii? Pravý břeh – Institut Petra Fialy a Institut pro pravicovou politiku vás ve spolupráci s Mladou ODS a Mladými konzervativci zvou na debatu Bitva o Bílý dům. Přijďte s námi diskutovat o dosavadním průběhu volební kampaně, ale i tom, co nás v následujících týdnech čeká. Našimi hosty budou publicista a ředitel Občanského institutu Roman Joch a komentátor a Michael Durčák.

16. října 2024, IPPO

Jan Hroudný: Volební bojiště: jak jsou na tom swing states?

V médiích se již několik týdnů objevují pravidelné reporty o předvolebních průzkumech v amerických prezidentských volbách. Ve většině z nich má stále náskok Kamala Harris. Na celonárodních preferencích však kvůli zvláštnostem amerického volebního systému  v důsledku až tak moc nezáleží. Prezidenta totiž volí sbor volitelů (electoral college), sestavený ze zástupců jednotlivých států. Pro ilustraci: pokud by jeden z kandidátů získal např. 90 % hlasů v Kalifornii, získal by zde stejný počet volitelů (54), jako kdyby zde zvítězil s 51 % hlasů. Kandidát, který získal větší počet hlasů voličů, tak volby může prohrát, protože nezískal dostatečný počet států (volitelů).