Jan Hroudný: Souboj o viceprezidenta

Americké prezidentské primárky jsou už prakticky u konce. V posledních státech se sice budou konat ještě v červnu, ale karty už jsou reálně rozdány. Ameriku znovu čeká souboj „starců“ Bidena a Trumpa. I kvůli jejich vysokému věku bychom se měli soustředit na výběr viceprezidenta, který je v případě úmrtí nebo rezignace ve funkci vystřídá.

Nebyla by to ostatně neznámá situace, celkově nastala už devětkrát – naposledy v roce 1974 po rezignaci Nixona, když se prezidentem stal Ford. K tomu si ještě připočteme viceprezidenty, kteří byli později zvolení prezidentem (což je ostatně i případ Joe Bidena, předtím třeba George H.W. Bushe) – celkově se tak prezidenty stalo 15 bývalých viceprezidentů.

Historickou zajímavostí je, že původní volební systém v roce 1796 a 1800 umožnil, aby byli zvoleni kandidáti z různých stran – viceprezidentem se totiž stal kandidát na prezidenta s druhým největším počtem hlasů. Tento systém pochopitelně nefungoval a bylo od něj rychle ustoupeno – představte si situaci, kdy je prezidentem zvolen Trump a jeho pravou rukou se stane Joe Biden.

Zajímavější je situace u republikánů. Se svým původním viceprezidentem Mikem Pencem se Trump rozhádal a Pence jej odmítl ve volbách podpořit. Kandidáti na viceprezidenta bývají zpravidla oznamování během července a srpna a je tak pomalu na čase podívat se na jeho možné kandidáty. Podle toho, co zatím víme, je seznam potenciálních jmen poměrně dlouhý.

Podívejme se nejdříve na trojici ženských kandidátek, jejichž jména se často skloňují. Kristi Noem je guvernérka Jižní Dakoty a podle některých odhadů je její jméno nejpravděpodobnější – přesvědčená trumpistka má zkušenosti ze Sněmovny reprezentantů, guvernérské volby v roce 2022 vyhrála s přehledem. Velké šance má i Elise Stefanik, kongresmanka za New York, která se nedávno proslavila svým vystoupením při kongresovém slyšení, kdy tvrděla konfrontovala rektorku Harvardu ohledně antisemitismu na amerických univerzitách. Tuto trojici zakončuje guvernérka Arkansasu Sarah Huckabee Sanders, která už v Trumpově administrativě pracovala a která guvernérské volby ve svém státě rovněž ovládla s přehledem.

Spekuluje se, že Trump si na pozici viceprezidenta vybere právě ženu, nebo muže menšinového původu. Obojí byla z hlediska oslovení voličů dávalo smysl. Nabízí se např. senátor za Jižní Karolínu Tim Scott, pravděpodobně nejvlivnější černošský republikánský politik, který často zmiňuje příběh svého dědečka, který vyrůstal na jihu v době segregace a nikdy se nenaučil číst a psát, ale dožil se zvolení svého vnuka do Kongresu. Oproti Trumpovi se tak vyznačuje daleko pozitivnější rétorikou s důrazem na americký sen. Další možností by mohl být Ben Carson, Trumpův ministr pro výstavbu a rozvoj měst a bývalý chirurg.

Menší šance má podle mě Vivek Ramaswamy, který sám usiloval o republikánskou nominaci. Chvílemi působí jako Trump na steroidech a je otázka, jestli by Trumpovi mohl pomoct získat nové voliče. Kromě toho se ale objevilo i jméno Tuckera Carlsona – těžko říct, jestli byl byl schopen funkci viceprezidenta vykonávat, ale Trumpovi by mohl přinést neuvěřitelný dosah na Twitteru.

Celý proces je každopádně v rané fázi a nikdo ze zájemců nemá nic jisté.