2. června 2024, IPPO

Petr Fiala: Odvážný a originální. Připomínáme si 25. výročí úmrtí Václava Bendy

rubrika: Komentáře

Dnes si připomínáme výročí 25 let od smrti Václava Bendy (2. června 1999). Několika poznámkami chci připomenout tuto výjimečnou a originální osobnost. Základní kontury příběhu Václava Bendy všichni známe: prožil příliš krátký život, v tomto vyměřeném čase však prokázal odvahu a intelektuální poctivost, stal se vzorem pro mnoho lidí a uspěl v úctyhodném množství společenských rolí. Jak v období totality, tak v demokracii.

Václav Benda patří mezi české myslitele druhé poloviny dvacátého století, jejichž dílo má dodnes výrazný ohlas (nejen u nás, ale i ve světě) a stále vyzývá k živým debatám. A takových jmen není v českém prostředí mnoho. Uveďme alespoň jeden příklad. Americký křesťanský publicista Rod Dreher se k Bendovým myšlenkám odkazuje ve své známé knizeBenediktova cesta. Křesťanský život v postkřesťanské době, která poprvé vyšla ve Spojených státech v roce 2017, tedy skoro dvě desetiletí po smrti Václava Bendy.

Benda byl poctivý, originální intelektuál. Pracoval s jednoznačnými křesťanskými hodnotovými měřítky, ale vzpíral se nálepkám a zjednodušením, které má dnešní doba v takové oblibě. Svoji pravdu a životní zkušenost dovedl předávat velmi jasnými, jednoduchými slovy, ale nikdy nesklouzl k povrchnosti. Také pro mě byly myšlenky Václava Bendy vždy inspirativní. Kupříkladu ve své knize Občané, demokraté a straníci z roku 2015 cituji jeho esej O odpovědnosti v politice a za politiku z osmdesátých let:

„Každou politiku, která se příliš honosí určitými, jasně vyjádřenými cíli, dosažitelnými určitými, jasně definovanými prostředky… je možno předem pokládat za špatnou, nebo alespoň podezřelou, aniž bychom museli podrobněji tyto prostředky a cíle zkoumat. Neboť je pouhou svévolí, pouhou snahou přetvořit obec podle svých představ a ke svému obrazu. A čím ušlechtilejší bývají tyto představy a za ušlechtilejší se prohlašují jejich nositelé, tím horší bývaly konce. Pravá politika je výlučně službou obci, službou společenství svobodných občanů: služba pak nespočívá ve vnucování a vynucování vlastních představ o tom, co je pro druhé dobré…, nýbrž v pozorném naslouchání a v hlubokém respektu k tomu, co pro sebe pokládají za dobré ti druzí… Politika není esencí dosavadních zkušeností, nýbrž vůlí stále se učit; není hotovým programem, nýbrž hledáním cesty ve složitých a rychle se měnících podmínkách.“

Konzervativní politika tedy podle Václava Bendy neznamená zamrznutí v jakékoli ideologii. Vyžaduje trpělivost, smysl pro načasování, pozorné „čtení“ reality, pozorování ostatních a ochotu vstupovat s nimi do slušné diskuse. A to dnes platí stejně jako před čtyřiceti lety.

Patrně nejcitovanější myšlenkou Václava Bendy je koncept paralelní polis. Dnes je občas interpretován velmi zjednodušeně, jako nějaká rezignace a únik do alternativní reality. Nezapomínejme ale na to, že Bendova paralelní polis je opravdu skutečná polis, tj. společenství, které se buduje spolu s ostatními. Není to žádný duchovní secesionismus či život ve „vnitřní pevnosti“ vybudované z knih, teorií a vlastních myšlenek, jakkoli bohatých. Je to příležitost dělat i ve ztížených podmínkách něco přirozeného, něco, na co má člověk právo, ale systém mu to znemožňuje. Ani v paralelním společenství lidé svoje problémy neřeší „na vlastní pěst“, ale stále pomocí politiky.

Po listopadu 1989 se Benda-intelektuál plynule přerodil v Bendu-politika a k této roli přistupoval se stejnou zodpovědností vůči sobě i vůči druhým. Důležitou kapitolou v jeho polistopadovém působení vedle parlamentní práce (člen Federálního shromáždění, později senátor) bylo jeho vedení Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Ten v devadesátých letech patřil mezi místa, kde se česká společnost postupně učila vyrovnat se svojí totalitní a post-totalitní minulostí.

Instituce byla známa jako „Bendův úřad“ a Václav Benda se v jejím čele usilovně snažil o to, aby se mladá republika v rámci možností nepřestala snažit o spravedlnost. Záleželo mu na tom, aby v našem veřejném životě jednou provždy převládl étos, že každý zločin bude jednou potrestán, třebaže to může trvat velmi dlouho. V tomto směru Václav Benda pečoval o nejzákladnější legitimitu, o „ducha“ České republiky a byl jedním z nejpevnějších strážců odkazu disentu a sametové revoluce.

V posledních letech pozorujeme, jak se tyto odkazy relativizují a zpochybňují. I proto jsem se rozhodl založit tradici setkávání s disidenty v Mánesu vždy v den výročí 17. listopadu, kam pravidelně dochází i paní Kamila Bendová a jejich děti (viz knihu Listopad 1989 včera a dnes / Mánesovská setkávání z roku 2019). A každý rok lituji, že tam s námi nemůže být i Václav Benda, jehož morální integrita, výjimečná schopnost pozorování a hodnotově podmíněný politický pragmatismus by pro Českou republiku byly i dnes tolik prospěšné.



Naše nejnovější výstupy

31. května 2024, IPPO

Martin Staněk: Schodek rozpočtu poklesne

Konsolidaci veřejných financí a  postupný pokles schodků rozpočtu si vláda Petra Fialy vytkla za jeden ze svých prioritních programových bodů. V době svého nástupu zdědila schodek, který počítal s deficitem téměř 500 miliard korun. Již první rok se jej oproti plánu podařilo snížit o téměř 80 miliard a vláda pokračuje dále. Už příští rok by měly být veřejné finance na polovině úrovně roku 2021 a  schodek patrně nepřekročí hranici 230 miliard. Ambice jsou ale ještě smělejší.

28. května 2024, IPPO

Jan Hroudný: Stojíme na správné straně

Křest nové knihy Petra Fialy Vládnutí v čase krizí včera bohužel doprovázel nepříjemný incident. Projev Petra Fialy narušila skupinka propalestinských aktivistů, která jej přerušila křikem a nenechala domluvit.

23. května 2024, IPPO

Kateřina Hloušková: Školství po digitálních přijímačkách

Pamatujete si, co se dělo loni ohledně přijímaček na střední školy? Věřili jste tomu, že se to může v průběhu jednoho roku radikálně změnit? Já, upřímně, ani ne. A ne proto, že bych nevěřila, že máme schopné lidi, kteří to dokáží, ale protože znám některé rozhodovací mechanismy a vím, že nejsou nastaveny tak, aby se něco rychle změnit vůbec dalo. Stal se tedy tak trochu zázrak. A zdá se, že by mohly následovat i další. 

22. května 2024, IPPO

Martin Staněk: Lékařské odbory chtějí znovu protestovat. Vláda přitom svoje sliby plní

Česká lékařská komora a odbory opět hrozí svoláním protestů proti podmínkám ve zdravotnictví. Před necelým půlrokem přitom zástupci lékařů a zástupci vlády našli společnou řeč u jednacího stolu. Dnes někteří představitelé lékařské komory tvrdí, že vláda své sliby neplní. Jak je to ale doopravdy? Pojďme se podívat, jak probíhá plnění bodů, na nichž se obě strany shodly.

21. května 2024, IPPO

Jan Hroudný: Britské konzervativce čeká volební masakr

Termín příštích voleb ve Spojeném království zatím není zcela jistý, proběhnou však nejpozději v lednu příštího roku. Již teď lze ale s velkou mírou pravděpodobnosti říct, že vládnoucí konzervativce čeká nevídaná porážka.