Kateřina Hloušková: Ukrajinci dali Evropě šanci, nesmíme je zklamat

Každému je jasné, že Ukrajina se nemůže bránit do nekonečna, ale nesmírná statečnost, kterou tato země a její lidé již prokázali, nás zavazuje ji nejen nadále pomáhat, ale také za ní stát v případě budoucích jednání o ukončení tohoto krvavého konfliktu. V Evropě stále více narůstá únava a pocit, že „máme svých starostí dost“, stále více lidí volá po míru téměř za jakoukoliv cenu. Kdo by nechtěl mír? Ale nenechme se oklamat, buďme ostražití, jde i o nás. My Češi bychom měli být v těchto otázkách mimořádně citliví, sami jsme zradu spojenců zažili a hořkost z Mnichovské dohody cítíme ještě po více jak 80 letech. Nepřipusťme v Evropě další Mnichov, doplatíme na to všichni.  

My potřebujeme ukrajinské vítězství. Proč? V odpovědi na tuto otázku připomenu myšlenky specialisty na moderní dějiny střední a východní Evropy Timothy Snydera, profesora historie na Yale University. V komentáři pro ukrajinský deník Kyiv Post jich přibližně před rokem definoval hned několik. Jednou z těch nejzákladnějších je nutnost zastavit a netolerovat zvěrstva. Ruská okupace je de facto genocida. Lidé prostě nesmí být zabíjeni, mučeni, deportováni. Žádná mocnost nemá právo prohlašovat cizí území za svá, anektovat je, tím méně útočit na civilní cíle. Ruská agrese je protizákonná, ruské chování imperiální.

Ruská válka je však namířena nejen proti Ukrajině, ale i proti myšlence, že jednotlivé státy mohou spolupracovat a žít v míru. Jestli vyhraje impérium, prohrajeme my všichni včetně samotného Ruska. Dokud bude tato země vést imperiální války, nevymaní se ani z represivní politiky vůči vlastním lidem. Ale když bude putinismus poražen demokraciemi, jeho síla zmizí. Totality stojí na síle strachu, prohra je okamžitě diskredituje. Ukrajina hájí zdánlivě slabší myšlenku demokracie. Tím, jak strašně riskuje, trpí a bojuje, aby ji ochránila, připomíná nám všem, že stojí za to bojovat za tu naši.

Tymothy Snyder zároveň věří, že vítězství Ukrajinců by mohlo snížit hrozbu velké války v Asii, především možný čínský útok na Tchaj-wan. A také by mohlo do budoucna snížit riziko jaderné války. Ukrajina se totiž svých jaderných zbraní zřekla, ale naopak jaderná velmoc Rusko ji takto oslabenou napadlo. Pokud Ukrajinu necháme prohrát, budou mít země, které dokážou vyrobit jadernou zbraň, pocit, že je vyrábět musí, protože je to jediný způsob, jak se účinně chránit.

Nesmíme zapomínat ani na fakt, že úrodná Ukrajina má potenciál zajistit dodávky potravin do ohromné části světa. Rusko tuto její schopnost oslabuje a byli jsme opakovaně svědky toho, jak například přerušení dodávek obilí a dalších komodit posloužilo jako zbraň a možnost vydírání. Totéž platí i pro plyn a fosilní paliva. Evropa již pochopila, a Česká republika je toho díkybohu výborným příkladem, jakou hrozbu pro budoucnost představuje uhlovodíková oligarchie. Rusko se pokusilo udělat zbraň i z dodávek energií, to mu naštěstí nevyšlo, ale rozhodně není vyhráno.

Pro mě osobně nejvýraznějším důvodem, proč musíme stát za Ukrajinou a proč z toho tato země musí vyjít jako vítěz, je stvrzení hodnot svobody. Děsí mě, kolik lidí právě tímto pojmem opovrhuje a nechápe, o jak životně důležitou otázku jde. Snad se pletu a snad to ani všichni ti lidé nemyslí vážně, když prohlašují, že jim svoboda k ničemu není, že si za ni „nic nekoupí“. Svoboda je maximum, svoboda je nejvíc. Je to možnost být lidmi, kterými chceme být, je to možnost věřit v budoucnost, na jejímž utváření se můžeme podílet. Svoboda je pro společnost totéž jako pro člověka zdraví. Když je, zdá se to samozřejmé, když začne chybět, nejde doslova nic, vše ztratí smysl.

Ukrajinci nám dali šanci změnit toto století, dali nám šanci na svobodu a bezpečnost, kterou bychom sami o sobě a vlastními silami nikdy nezískali. Nesmíme je zklamat. Nesmíme zklamat sami sebe.