5. dubna 2023, IPPO

Babylon Brusel: Budoucnost mobility a bydlení

rubrika: Komentáře

V dnešním díle rozebíráme, jak je to s chystanou směrnicí o energetické náročnosti budov. Kromě toho jsme řešili také normu Euro 7, budoucnost spalovacích motorů a nově povolených syntetických paliv. A v neposlední řadě trable, které českým investorům vznikly v souvislosti s brokerem DEGIRO a jeho pozastavením nákupu řady fondů ETF.

 

Michal: Začal bych prvně zmíněnou směrnicí o energetické náročnosti budov, kterou jsme v krátkosti řešili už v minulém díle. Mohl bys prosím v kostce shrnout, co návrh normy přináší?

Ondřej: Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to budeme dívat. Ty se na to určitě ptáš z toho důvodu, že Evropský parlament schvaloval nedávno svou pozici a navzdory tomu, jak technická norma to je, tak to vzbudila v Česku docela velkou pozornost. A je pravda, že to, co schválil Evropský parlament, je skutečně poměrně radikální, ale kdybychom se na to podívali z pozice jednotlivých členských států nebo Rady ministrů, tak tam je to přece jen poněkud umírněnější. Takže předpokládám, že se chceš bavit o tom, s čím přišel Evropský parlament?

Michal: Úplně na začátek bych vysvětlil, co je pozice Evropského parlamentu, co je pozice Rady a jaký je mezi nimi rozdíl a jak případně probíhá jednání mezi nimi, když se neshodují.

Ondřej: To je v zásadě jednoduché. Jediný, kdo může předkládat legislativu, je Evropská komise. Od Komise pak návrhy jdou do Evropského parlamentu na straně jedné a na straně druhé do Rady ministrů. A obě ty instituce jedou svá vyjednávání uvnitř, čili mezi členskými státy a mezi europoslanci. A poté se zahájí tzv. trialogy. Těch se účastní právě Rada, čili členské státy, europoslanci a moderuje to Evropská komise. Takže to není dialog, ale trialog. Až poté, co tento trialog úspěšně skončí, obě instituce se shodnou, tak se výsledek popíše do úředního věstníku a začne platit. My jsme teď ve fázi, kdy jak Rada, tak Evropský parlament arlament přijali svou pozici a očekává se zahájení dialogů, které předpokládám, že bude chtít uzavřít ještě švédské předsednictví, ale stoprocentně to ověřené nemám.

Michal: Takže pozice Evropského parlamentu a Rady se nějakým způsobem liší. Kde jsou ty rozdíly?

Ondřej: Za prvé: liší se vždycky. Zpravidla má Rada svou pozici umírněnější, ne tak ambiciózní, v porovnání s Evropskou komisí i s Evropským parlamentem. Dá se to přisoudit tomu, že členské státy jsou těmi, na které jakákoliv regulace nakonec dopadne. Tím pádem jsou si právě členské státy vědomi toho, že musí přijmout normu, která se bude dát v praxi aplikovat, zatímco Evropská komise přichází s vizemi. A Evropský parlament jí na to často skáče a je zpravidla mnohem ambicióznější, než členské státy a ne vždy tak úplně domýšlí to, co mohou přijatá pravidla znamenat v praxi.

Michal: Já bych se ještě konkrétně zeptal na tu normu. Dnes jsou nějaké energetické štítky u budov. Viděl jsem, že rozdíly jsou třeba právě v tom, koho se bude norma týkat. Například u štítku třídy F a E Rada i Evropský parlament počítají s tím, že by se některé z těch budov měly v rámci toho štítku zlepšit. Evropský parlament to ovšem chce v podstatě u všech budov. Je toto jeden z těch rozdílů?

Ondřej: Mimo jiné ano, ale těch rozdílů tam je tam celá řada. Navážu na to, co jsem říkal před chvilkou. Parlament je ambicióznější, čili chce, aby se tato norma týkala co největšího spektra budov. A také chce, aby se začala uplatňovat co nejrychleji. Kdybych byl konkrétní, parlament by chtěl, aby se zvyšování energetické účinnosti budov vztahovalo i na rodinné domy, s čímž ale nepočítá Rada. Ta počítá maximálně s bytovými domy. Parlament také chce, aby se všechno se začalo uplatňovat asi o dva roky dříve. To znamená tam, kde říká Rada rok 2028, tak parlament říká 2026, kde říká Rada 2030, parlament říká 2028 a tak dále. Ale musím říct ještě jednu podstatnou věc a sice, že norma rozlišuje mezi novými budovami a stávajícími budovami. Dále se tam rozlišují rezidenční a nerezidenční budovy a budovy ve veřejném vlastnictví a budovy soukromé. Samozřejmě ty kategorie se překrývají a vždycky platí, že se mají uplatňovat přísnější pravidla primárně na veřejné budovy, na rezidenční budovy a na nové budovy…..

Více si už teď můžete poslechnout v audioverzi podcastu!

 

Podcast vzniká za podpory Pravého břehu – Institutu Petra Fialy a Institutu pro pravicovou politiku.

štítky: #podcast



Naše nejnovější výstupy

29. května 2023, IPPO

Jan Hroudný: Trump má vyzyvatele. Jaké jsou šance DeSantise?

Guvernér státu Florida Ron DeSantis včera oznámil svou kandidaturu na prezidenta a zahájil souboj o republikánskou nominaci. Kandidaturu vyhlásil v minutovém videu, ve kterém kritizoval administrativu prezidenta Bidena kvůli rostoucí kriminalitě a nezvládnuté migraci: „Na Floridě jsme dokázali, že je to možné. Zvolili jsme fakta místo strachu. Vzdělání místo indoktrinace. Právo a pořádek místo nepokojů,“ řekl mj. DeSantis. Jaké jsou ale jeho reálné šance?

29. května 2023, IPPO

Ivana Ryčlová: Soud nad rusofobií

Když jsem si před pár dny prohlížela záběry z 11. petrohradského mezinárodního právního fóra, na nichž místopředsedkyně Státní dumy Irina Jarová vyzývá k přijetí zákona kriminalizujícího rusofobii, zatrnulo mi. Její příjmení spustilo v mé mysli řetězec asociací, které mne vrátily do porevolučního Ruska. Do doby, kdy se rodila propagandistická dramatika. Klenotem tohoto žánru bylo v druhé polovině dvacátých let dílo z pera divadelního teoretika Konstantina Treňova, nazvané podle hlavní hrdinky Ljubov Jarová (1926). Ve finále hry odevzdává hrdinka svého muže, který se přidal k bílým, do rukou bolševiků, kde ho čeká „spravedlivý soud“ a poprava. Teprve tímto skutkem se stává opravdovou soudružkou a prototypem uvědomělé sovětské ženy. Hře se pro její zásadní ideologický obsah dostalo v sovětském období několika filmových zpracování. Filmová verze ze sedmdesátých let, v níž režisér Vladimir Fetin obsadil do hlavní role Ljudmilu Čursinu nazývanou sovětská Marilyn Monroe, patří do zlatého fondu sovětské propagandistické kinematografie.

24. května 2023, IPPO

Michal Chládek: Zbytečná hysterie. Co přinese smlouva s USA?

Včera podepsala ministryně obrany Jana Černochová s americkým ministrem obrany Lloydem Austinem česko-americkou smlouvu o obranné spolupráci (DCA). Jaký je vůbec smysl této dohody? Základním účelem je poskytnout právní rámec pro fungování amerických vojenských sil na území naší republiky, pokud vláda nebo parlament vysloví s jejich přítomností souhlas. Dohoda sama o sobě samozřejmě nedává Spojeným státům možnost vysílat na naše území své vojenské jednotky. Obdobnou smlouvu má navíc podepsáno dalších 24 členských států NATO včetně Polska nebo Slovenska.

22. května 2023, IPPO

Ivana Ryčlová: Jak zabít draka

Válka na Ukrajině trvá již rok a dva měsíce. Po celou tu dobu se vedou debaty o tom, co se stane s Ruskem, až válka skončí. Zejména zda Vladimir Putin zůstane u moci a zda země zůstane v současné podobě. K těm, kteří dnes veřejně otevírají tyto otázky, se ze Švýcarska připojil také Michail Chodorkovskij svojí poslední knihou Jak zabít draka? Příručka pro začínající revolucionáře.

17. května 2023, IPPO

Česko ve formě: Cesta ke zdravému rozpočtu

Ocitli jsme se v bezprecedentní situaci, kdy pouze mandatorní, tedy povinné výdaje České republiky, převyšují veškeré příjmy státního rozpočtu. Za posledních šest let vzrostly celkové výdaje státu téměř o bilion korun. Bez škrtů a reforem by byl schodek státního rozpočtu v příštím roce vyšší o 94,1 a v tom dalším dokonce o 147 miliard. V rozhazovačném stylu předchozích vlád nelze pokračovat. Musíme se dostat zpět do formy, shodit přebytečná kila, a to prostě bolí.