Ve středu jsme se po několika měsících čekání dočkali rozhodnutí Ústavního soudu ve věci mimořádné valorizace důchodů. Tu před soudem zpochybnila skupina opozičních poslanců. Výsledek? Návrh byl zamítnut a úprava zůstává v platnosti. A to je podle mě dobrá zpráva.
Vzpomínáte si na loňské martyrium s přijímacími zkouškami na střední? Na vystresované deváťáky, naštvané rodiče a zástupce škol i státní správy, kteří čelili obrovskému tlaku veřejnosti a médií? Tehdy zazněl slib, že přežitému systému papírových přihlášek a osobního doručování zápisových lístků jak z dob Marie Terezie definitivně odzvoní a již v následujícím roce se vše změní. Zdá se, že tento slib se právě stává realitou.
Vláda Petra Fialy se ve svém programovém prohlášení zavázala, že výrazně sníží počty státních úředníků, digitalizuje veřejnou správu a zruší zbytečné agendy. Zatímco první dva kroky již dva roky úspěšně uvádí do života, velká redukce zbytečných a byrokratických agendse chystá na letošní rok. Rok 2024 se tak stane rokem velkého úklidu.
V osmém díle dorazil Alexandr Bruna, zakladatel firmy ydeal.ai, která se věnuje využívání umělé inteligence!
Tak je to tady! 15. ledna začínají republikánské prezidentské primárky. Demokraté je budou následovat zhruba o týden později. Jak vlastně proces výběru prezidentského kandidáta funguje a co od něj můžeme letos očekávat?
Tisková agentura Associated Press vyvolala vlnu nevole, když před několika dny zveřejnila článek s titulkem „Rezignace rektorky Harvardu ukazuje novou konzervativní zbraň proti vysokým školám: plagiátorství“.
Včera se Alena Schillerová a její parta zase ukázaly v pravém světle. V průzkumech veřejného mínění totiž v posledních týdnech setrvale klesá podpora Ukrajině. Jaký je z toho pro paní poslankyni závěr? Investice do obrany v České republice jsou prý zbytečné. Bývalá ministryně financí tak opět ukázala, že hnutí ANO a jeho poslanci mohou být ohrožením pro naši národní bezpečnost.
Prezidentu Pavlovi se novoročním projevem podařilo znovu rozproudit debatu o přijetí eura. Někteří vládní politici bohužel lákavé vábničce neodolali a ihned začali tomuto návrhu vyjadřovat podporu.
V zahraničí trvale žije skoro 600 tisíc voličů s českým občanstvím, kteří ale nemohou snadno a dostupně vykonávat svoje ústavou garantované právo volit. To už by se ale brzy mělo změnit. Vláda na svém posledním zasedání schválila návrh korespondenční volby pro naše krajany v zahraničí.
Nic se nedaří, nic se neplní. Jsme prý nejhorší. To by mohl být závěr z monitoringu tisku, který pravidelně čtu. Tyhle závěry mi přijdou postavené na hlavu. Vláda uhasila požár a uklízí po vládě předchozí, u toho plní program a finišuje s reformami. A ty další chystá a připravuje.
Silvestrovský díl je tu! Dlouho jsme zvažovali, zda díl, který jsme natočili den před tragédií na pražské filozofické fakultě zveřejníme. Tohle neštěstí otřáslo celou republikou a samozřejmě i námi. Nicméně, máme fanoušky, kteří si raději než Marka Ztraceného nebo Xtou reprízu silvestrovské zábavy s Vladimírem Menšíkem pustí naše moudra!
Proč kandidatura SPOLU do evropských voleb dává smysl? Je politika jako cesta na Mount Everest? Můžeme Green Deal hodit do koše? A musí EU změnit smlouvy, aby umožnila vstup Ukrajiny? Poslechněte si dvanáctou epizodu našeho podcastu!
Kdo z českých čtenářů by neznal Orwellův antiutopický román 1984, ikonické literární dílo varující před totalitním režimem. Když vyšel roku 1949 v Londýně poprvé, jeho autor nepochybně netušil, že napsal dílo tak zásadní a významné. A už vůbec nemohl předpovídat, že se jeho varovná vize naplní tak dokonale, jako to vidíme v dnešním Putinově Rusku. Ale co všechno Orwellův román s dnešním Putinovým Ruskem vlastně spojuje?
Pravděpodobně nejvýraznější knihou napsanou v loňském roce některým z předních světových konzervativních intelektuálů je Konzervatismus: Znovuobjevení (orig. Conservatism: A Rediscovery) Yorama Hazonyho. Konzervatismus je po Chvále nacionalismu (orig. The Virtue of Nationalism) Hazonyho druhou česky vydanou knihou.
Historie je občas plná absurdit. Ten, o kom se nemluví, časem přestává existovat. Propracovaný model zapomínání, jeden z nejdokonalejších produktů sovětského systému, vytěsnil na dlouhá léta mnohá jména z našeho povědomí, či alespoň potlačil jejich význam, upřel jim mnohá prvenství. Tak se stalo, že synonymem pro dystopickou literaturu vytvářející obraz státu vzdálené budoucnosti, v němž je myšlení obyvatel řízeno totalitním vládcem, se stal George Orwell. To je fakt daný nepochybně skutečností, že Orwellův román 1984 patřil svého času k povinné intelektuální výbavě každého průměrně vzdorujícího občana naší země. Tím, kdo toto téma otevřel jako první, však nebyl Orwell, ale Jevgenij Zamjatin (1884–1937), jedna z nejzajímavějších osobností ruské literatury 20. století. Využijme nadcházející 140 výročí Zamjatinova narození k tomu, abychom si jeho zásadní dílo, román My (1920) – jehož myšlenkové poselství je v kontextu dění v Putinově Rusku znovu aktuální – oživili.