Americkou konzervativní pravici v pátek zastihla smutná zpráva. Ve věku 100 let zemřel James L. Buckley, bývalý senátor za New York, člen Reaganovy administrativy a bratr Williama F. Buckleyho jr., zakladatele National Review a jednoho z duchovních otců amerického poválečného konzervatismu.
Letos si připomínáme 55. výročí vstupu vojsk států Varšavské smlouvy na území Československa. Ti, kteří si na události pamatují, je mají spojeny se sovětskými tanky a heslem: „Běž domů, Ivane!“ Přesto bychom neměli zapomínat na ty, kteří, byť byli reprezentanty národa okupantů, se veřejně postavili za svobodu naší země. Jedním z nich byl Anatolij Marčenko (1938–1986).
Válka na Ukrajině vyvolala v Rusku vlnu militaristické kultury, kterou ruská propaganda nazývá vlasteneckou. Každý druh umělecké tvorby má svoji Z-verzi. Existujе Z-literatura, Z-hudební festivaly, Z-televizní seriály atd. Nejemotivnější je Z-poezie. Díla, která se zde nalézají, tvoří opravdu svébytnou kulturní, čí spíše antikulturní, frontu. Z názvů některých antologií, například Vzkříšeni ve třetí světové válce, běhá mráz po zádech. Šovinistické verše jsou v úvodu nazývány „nejnovější národní občanskou lyrikou“ a jejich autoři „nejlepšími z ruských básníků“.
Poslední průzkumy ukazují, že mezi republikánskými kandidáty pro příští prezidentské volby došlo k určitému posunu. Na třetí místo za suverénního exprezidenta Trumpa a jeho hlavního vyzyvatele DeSantise z Floridy se v některých průzkumech prodral Vivek Ramaswamy. Kdo vlastně stoupající hvězda republikánů je a jaké jsou její šance?
Lidé si zvykli na to, že stát za ně vše vyřeší. Zaplatí ztrátu, dá náhradu mzdy a ještě je pochválí nebo jinak podpoří v těžké situaci. Na to ale stát prostě nemá kapacitu. Stát nemůže nést podnikatelská rizika a ani neuvážená rizika jednotlivců. Stát negarantuje pravidelný výnos a život v luxusu. Proč? Protože to nejde.
Nebude příliš velkým přeháněním, když hned úvodem tohoto článku napíšu, že se Nejvyššímu soudu Spojených států podařilo během pár dnů třemi rozhodnutími rozbít velkou část priorit administrativy Joe Bidena, ale i americké liberální levice jako takové.
Netradičně jen dvě témata. Řešíme přírodu a letní fungování EP, ale i naše. Jinými slovy mluvíme o Nature Restoration Law neboli o Zákonu o obnově přírody. V druhé části se pak naladíme do prázdninového režimu a řekneme si, jak Evropský parlament funguje přes léto a možná i co budeme dělat v létě my.
Prestižní server Politico zveřejnil tento týden zajímavý článek obsahující výpovědi několika amerických politiků, kteří jsou členy zákonodárných sborů ve státech, kde výrazná většina voličů podporuje „druhou stranu“ a její zástupci nejen, že drží tzv. „supermajority“ neboli kvalifikovanou většinu, ale dokonce nečelí prakticky žádné opozici.
Víkendové ozbrojené povstání v Rusku skončilo remízou. Golem byl zastaven a uklidil se i se svými vojsky do Běloruska. Putin, který monstrum, jež se vymklo kontrole, stvořil, vystoupil v pondělí večer s projevem k ruským občanům jako vystřiženým ze sovětských časů. Mimo jiné jsme si vyslechli, že zažehnaná vzpoura je o to nebezpečnější, že se odehrála v době, kdy Rusko čelí „obrovské vnější hrozbě, bezprecedentnímu tlaku zvenčí“.
Od vlády jsme měli všichni obrovská očekávání – nulový deficit, deagrofertizace, směřování na Západ, lepší komunikace a mnoho dalšího. Nebyla to ale očekávání přehnaná? Současná vláda je u pomyslného kormidla pouze rok a půl. To je zhruba pětina času, kdy Česku reálně vládl Babiš.
Dne 14. června byla v pražském sídle Rádia Svobodná Evropa otevřena tři studia umožňující obrazové vysílání. Účast českého prezidenta Petra Pavla a nepříliš diplomatická vyjádření v rozhovoru, který po ukončení slavnostního ceremoniálu poskytl, zastínily mnohé z toho, co by bývalo bylo dobré vyzdvihnout. Třeba skutečnost, že jedno ze studií nese jméno českého novináře, dlouholetého ředitele československého oddělení Svobodné Evropy Pavla Pecháčka.
Jsme zpět po delší pauze. V šestém díle podcastu se bavíme o chystané právní úpravě umělé inteligence, pozastavení maďarského předsednictví v Evropské unii a nezapomene ani na blížící se volby do Evropského parlamentu, které se konají za necelý rok.
Evropská komise bohužel opakovaně projevuje své odtržení od reality. V nedávném rozhovoru Věra Jourová prohlásila, že Twitter může v Evropě skončit. Bizarní je i situace okolo připravované normy Euro 7, jejíž některé parametry nejsou ani fyzikálně realizovatelné. Ambice komise jsou tedy možná hezké na papíře, reálně jsou ale absolutně nesplnitelné. Evropská komise je přitom jedinou institucí v EU, která má legislativní pravomoc. Její počínání však připomíná přísloví: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.”
V desítkách ruských měst se v neděli 4. června při příležitosti jeho 47. narozenin konala na podporu vězněného lídra opozice shromáždění. Alexej Navalnyj, odpykávající si jedenáct a půl roku dlouhý trest, má po pokusu otrávit ho novičokem podlomené zdraví a ve středověkých podmínkách ruského vězení se jeho stav zhoršuje. Není jediným opozičním politikem, který po zásahu ruských tajných služeb tuto nervově paralyzující látku pocítil na vlastní kůži.
Český stát je zkostnatělý a zabetonovaný. Mluví o tom Petr Fiala, když říká, že pokud by měly návrh řešení na snížení byrokracie a škrtů přinést úřady, nestane se to. A není se čemu divit, jde jim o jejich práci. Některé věci se tedy musí dělat státní správě navzdory. Proč? Protože se tu dlouhé roky prosazovala politika silného státu. Připustili jsme, aby stát řídili nevolení anonymní úředníci a ne politici, které volíme, můžeme kontrolovat a kteří mají jasný demokratický mandát nás zastupovat. Je načase to změnit.