Americké volby jsou za námi! A v Pravým podcastu je pro vás shrnul expert na slovo vzatý, Michal Durčák! Jak tyto volby vidí Češi? Měla větši vliv Taylor Swift, nebo veverka Peanut? A již klasicky, co podcasty? Nejen to se dozvíte v nejnovějším díle Pravýho podastu s Michaelem Durčákem!
Mladá ODS a Mladí Konzervativci ve spolupráci s Pravým břehem a Institutem pro Pravicovou politiku chystá sérii debat o bydlení s Jirkou Havránkem. Během listopadu vyjedeme do čtyřech krajů, kde budeme s Jirkou a mladými mluvit o tom, co je nejvíc trápí, a to je jednoznačně bydlení. Jak velký je to problém? Jak to vidí mladí v regionech a jak poslanec? Co se s tím dá dělat? A jak můžeme mladým lidem pomoci? Pojďme se o tom bavit v Hradci, Ústí, Plzni a Jihlavě.
Ve čtvrtek 31. října, pár dní před americkými prezidentskými volbami, jsme se sešli na Šelepce, abychom právě o Spojených státech diskutovali. Naše pozvání přijal publicista a ředitel Občanského institutu Roman Joch a komentátor Michael Durčák. S nimi jsme mluvili například o tom, jaká je americká prezidentská kampaň, co volby rozhodne a jak to ovlivní nás v Evropě. Nechyběly samozřejmě ani dotazy z publika. Vás zajímala hlavně válka na Ukrajině a nebo to, jestli Trump opravdu myslí vážně všechno, co říká. Debata byla organizována ve spolupráci s Institutem pro pravicovou politiku, Mladou ODS a Mladými konzervativci.
Na sklonku loňského roku zemřel ve věku 92 let biolog Edward O. Wilson, klíčová postava přírodních věd a zásadní hlas v debatě o vývoji životního prostředí na Zemi. Jeho vliv lze jen těžko docenit: svým originálním přístupem fakticky stvořil obor sociobiologie, který vysvětluje společenské jednání prizmatem genetiky a evoluce, a zasloužil se o vytvoření základních ekologických konceptů. Stojí za to připomenout si ho nejen jako významného vědce, ale také jako jednu z prvních obětí cancel culture, „kultury rušení“. Ta se snaží umlčet názory, které vnímá jako závadné, namísto toho, aby se s nimi utkala v otevřené polemice.
Debata o zdravotnictví už tento týden! Potřebuje Česká republika více lékařů? Utíkají skutečně do Německa? Dokáží medici plnohodnotně zastat odborné asistenty? A jak jsou na tom nelékařské profese ve zdravotnictví? O tom všem řeč už 24.2., v 18:00. Debatovat bude Martin Repko - děkan LF MU, Roman Kraus - senátor a předseda výboru zdravotnictví a Klára Menšíková - moderátorka debaty, studentka LF MU a členka SKAS. Debata bude ONLINE na FB Pravého břehu. Doufáme, že vzhledem ke zlepšující se epidemiologické situaci, naposledy.
Dnešní internet je ovládaný několika nadnárodními korporacemi. Ty dosahují zisku díky cílené reklamě a pozorování uživatelů, takže se na síti pohybujeme po jasně vymezeném území ve společnosti nezměrných sledovacích systémů. Podnikání digitálních korporací, jejich vliv na soukromí i na veřejný prostor, tendence zasahovat do politiky, ale stejně tak snahy o jejich regulaci – to všechno představuje výzvu pro západní liberální řád. Jsem přesvědčen, že právě tady probíhá jeden z významných soubojů o budoucnost svobody. Stále větší část našich životů se nenávratně svazuje se sítí, fyzická ekonomika splývá s tou digitální a vyrůstá generace uživatelů, která nezažila dobu bez neustálého dohledu. Na jakých základech bychom tedy měli vystavět funkční politiku v oblasti internetu, sociálních sítí a dalších digitálních platforem, jako je Facebook, Twitter nebo Google?
V nové vládě zasednou tři noví ministři, ale bez portfeje. K čemu je potřebujeme? Po včerejších jednáních je jasné, že nová vláda zasedne v počtu osmnácti členů. Vzniknou tedy tři nová ministerská křesla – konkrétně jde o ministra pro digitalizaci, ministra pro evropské záležitosti a také ministra pro legislativu. Tyto ministerské posty ale budou bez portfeje, což znamená, že nevzniknou nová úřednická místa, která by znamenala další náklady.
Kniha je určena všem, kdo se zajímají o moderní Británii či o ní potřebují získat přehledné a aktuální informace. Dobře poslouží především vysokoškolským studentům historie, politologie, mezinárodních vztahů, anglistiky a dalších společenskovědních oborů. Obsahuje přehledně zpracované kapitoly o britské politice, institucích, hospodářství, společnosti a kultuře.
Evropská unie stojí před environmentálními výzvami, které mohou – budeme-li na ně reagovat podobně násilně a neuváženě jako v případě biopaliv – přinést ještě horší dopady na ekonomiku i životní prostředí, než jakých jsme byli svědky. Rozvaha a promyšlené koncepce jsou rozhodně namístě. Ale chováme se podle toho?
Dobré úmysly, jsou-li prosazovány silou a ideologicky, mohou napáchat více škody než užitku. Ilustrativním příkladem, kdy se původně dobrá myšlenka zvrhla ve svůj pravý opak, je příběh biopaliv. Ze snahy životnímu prostředí ulevit se stala jedna z největších ekologických nočních můr. Česká republika doslova zežloutla řepkovými poli, vyžadujícími navíc mimořádnou chemickou péči. Na spojení zemědělského a chemického byznysu pak vyrostla i naše současná politická reprezentace, čímž se kruh evropských i českých dotací, drancování půdy a chemizace zacyklil.
Půda a naše péče o ni představují klíčový faktor veškeré zelené politiky. Starost o kvalitu půdy a v širším slova smyslu o kvalitu krajiny je ještě významnější než tolik skloňovaná péče o kvalitu ovzduší. Kvalita ovzduší je totiž přímo závislá na kvalitě krajiny, nikoliv naopak.
Tři roky po podepsání Pařížské dohody dosáhlo svých stanovených cílů pouze šestnáct z téměř dvou stovek signatářských států. Klimatická politika je podobných nesplněných slibů plná už od dob summitu v Riu de Janeiro (1992). Navíc země, kterým se daří plány plnit, jsou většinou ty méně rozvinuté, jejichž závazky patřily k těm nejméně ambiciózním. Slib omezit emise totiž často znamená omezit ekonomický růst, což si ve skutečnosti přeje málokdo.
Sociologické průzkumy opakovaně ukazují, že kvalita životního prostředí a ochrana přírody jsou pro Čechy mimořádně důležitá témata, jejichž řešením se má zabývat stát, tedy politici. I když česká veřejnost vykazuje určitá specifika, nijak zásadně nevybočuje z evropských a světových trendů. Ty sleduje například Eurobarometr, jenž v roce 2017 publikoval výsledky průzkumu, ze kterého vyplývá, že ochrana přírody je „velmi důležitá“ nebo „spíše důležitá“ pro plných 94 % lidí.
V ekologii neexistují pravicová či levicová témata, jsou jen dobrá či špatná řešení. Následující seriál představuje priority konzervativní zelené politiky, místní i globální environmentální výzvy, vizi péče o krajinu, správně zvolený energetický mix, jadernou energii, očekávatelné inovace a další témata.
Institut pro pravicovou politiku společně s Pravým břehem – Institutem Petra Fialy uspořádali 11. května 2021 debatu, která se věnovala situaci v sektoru kultury. Ten patří mezi nejvíce zasažené pandemií koronaviru. Dostalo se tedy kultuře dostatečné podpory? Odhalila krize hlubší problémy v jejím financování? Uvědomili jsme si, jak je důležitá pro naše životy, nebo naopak předznamenala zánik některých oblastí? Nejen o tom byla online debata s místopředsedou ODS Martinem Baxou, ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou a ředitelem nakladatelství Host Miroslavem Balaštíkem, která během prvních dní od vysílání zaujala téměř 3 000 diváků.
Co znamená být konzervativec v době, která je ke konzervatismu tak skeptická? Jak žít po boku našich „kanonizovaných předků“, když je dnes tak běžné odmítat jejich kulturní, náboženský a politický odkaz? Mohou konzervativci v situaci, kdy dominantní sílu politiky na Západě představuje liberalismus měkké levice, přispět k veřejné debatě něčím, nad čím se nemávne rukou jako nad pouhou nostalgií? Kniha Jak být konzervativec není jen programem moderního konzervatismu. Je upřímnou výzvou k obhajobě starodávných hodnot a pravidel slušného chování a soužití, jež jsou základem naší oslabené, ale stále trvající civilizace. Scruton v tomto chytrém a otevřeném pojednání čerpá ze svých zkušeností z let, kdy ve veřejném životě platil za člověka jdoucího proti proudu. Zkoumá, v čem má pravdu nacionalismus, socialismus, kapitalismus, liberalismus, multikulturalismus, environmentalismus, internacionalismus a nakonec konzervatismus. Knihu uzavírá v osobním tónu, „rozloučením zapovídajícím smutek, ale přiznávajícím ztráty“.
28. dubna proběhla debata Institutu pro pravicovou politiku a Pravého břehu – Institutu Petra Fialy na vysoce aktuální téma česko-ruské diplomatické krize. Tu hosté rozebírali v kontextu vývoje světové politiky i úvah o větší integraci zahraniční politiky EU. Vedle předsedy ODS Petra Fialy se debaty zúčastnili dva zkušení experti na mezinárodní politiku – politický geograf a publicista Michael Romancov a bezpečnostní analytik Tomáš Pojar. Moderoval Ondřej Houska (Hospodářské noviny). Akci jsme vysílali online na Facebooku a Youtube, za prvních 24 hodin si ji pustilo přes 8 000 zájemců.
Institut pro pravicovou politiku ve spolupráci s Pravým břehem – Institutem Petra Fialy 29. března uspořádal neformální on-line debatu s ředitelem Divadla na Vinohradech Tomášem Töpferem, poslancem Markem Bendou a politologem Lubomírem Kopečkem. Hosté se zamýšleli nad tématem Politika jako divadlo: Proč dnes tak často říkáme, že politika je komedie, fraška, drama nebo hotová tragédie? Obejde se politik bez hereckého talentu? A kdy samotné hraní nestačí? Záznam za první dva dny zaujal přes 8 000 diváků.