27. března 2023, IPPO
5. března jsme si připomněli sedmdesát let od nejhumánnějšího činu Josifa Vissarionoviče Stalina, a totiž, že zemřel. Toto výročí mne přivedlo k jednomu nepříliš známému faktu z diktátorova života. Je jím spoluautorství divadelní hry Fronta. Stalin se zde poprvé – a nutno říci, že naposledy – projevil jako umělecký tvůrce. Okolnosti vzniku této hry i její život na scénách polních divadel, ale i prestižních sovětských scén jsou bizarní, avšak zcela v intencích Stalinovy osobnosti i celé jeho doby. Jako každý absolutistický panovník, jenž byl postaven na roveň božstvu. Stalin si přál, aby byla jeho výjimečná pozice vnímána jako přirozený důsledek mimořádných schopností. Když v červnu 1941 Hitler napadl Sovětský svaz, Stalinova monumentální socha se otřásla v základech. V zemi zavládl krvavý chaos. Stalinmusel konat. Musel smýt svoji vinu za válečné neúspěchy. Jejich příčinou bylo mimo jiné to, že nechal v rámci ideologických čistek vyvraždit hlavní postavy velení armády včetně teoretiků moderní vojenské strategie, pracujících na reformě sovětských ozbrojených sil. Konečná bilance byla děsivá. Proto bylo z hlediska Stalinových propagandistických politických cílů tolik potřebné najít „viníka“.